První svatojakubské kroky ve Francii

Překročil jsem hranici do Francie a dopřál si první pořádnou bagetu. Našel na spaní levný nocleh s proviantem. V prvním supermarketu nakoupil tolik, že jsem se přejedl. Našel další nocleh u přátel Svatojakubské pouti a v turistickém městečku si dopřál prapodivný den volna.

K poslední švýcarské snídani jsem si dopřál čínskou polévku a s dobrým pocitem, že již brzy nakoupím pořádné jídlo v „levné“ Francii, jsem vyrazil vstříc hranici. Velké přesuny bez odpočinků z posledních dnů si vybraly svou daň na mé kondici. Mírně jsem kulhal kvůli otlakům na chodidlech a tak jsem se jen šoural kupředu.

Švýcarské rozloučení

V posledním švýcarském kostele jsem nalezl seznam s ubytováním ve Francii. Brzy na to jsem kousek před hranicí našel poslední skříňku s pamětní poutní knihou. V ní byl motivující vzkaz od spolupoutníka Ondřeje. Je to jeden z dalších momentů, kdy si na cestě člověk připadá jako doma. Pár set metrů na to jsem nalezl hranici. Je to vyschlé koryto potoka s mostkem. Na ceduli stálo: „Poutníci, Švýcarsko se s vámi loučí.“

První kroky ve Francii

Svatojakubská cesta pokračuje po Via Gebennensis, jež vede z Ženevy do významného poutního města Le Puy en Velay. Cesta je přehledně značená. Byl jsem však unavený a tak se mi podařilo přehlédnout značku a ztratit se ve spleti dálničních křižovatek. Dvě hodiny jsem se motal zpět, než jsem opět našel značku.

Došlo mi jídlo a po prvním vytouženém obchodu ani známky. Opět mi kručelo v žaludku a až kolem poledne jsem narazil na první pekárnu. Očekával jsem v brzku supermarket a tak jsem si koupil jednu bagetu, jež jsem jen tak suchou snědl. Samozřejmě byla výborná. Jestli ve Francii něco umí, tak jsou to bagety.

Levný nocleh pod střechou

V informačním listu o ubytování jsem nalezl cosi s názvem Gité d’etape communal s cenou deset eur za noc. To jsem samozřejmě musel zkusit. Prakticky na dně sil jsem kolem čtvrté hodiny po dalších 22 kilometrech došel do vesničky Charly.

Stezka mě navedla k domku uprostřed vesnice. Opět jsem neměl co jíst, ale noclehárna byla naštěstí vybavena základním, velmi projedeným proviantem. Improvizoval jsem. K večeři byly těstoviny s paštikou, trochou hroznového oleje a mořskou solí. K snídani jsem spáchal polentu s poslední lžící džemu a cukrem. Získal jsem tak nezbytné minimum energie na další pochod a modlil se za brzký supermarket.

Předchozího dne jsem skončil brzy a tak mi ráno cesta svižně ubíhala. Když jsem kolem jedné dorazil do městečka Frangy, měl jsem v nohách již téměř 18 kilometrů. Hladem jsem ale už sotva šilhal. V dálce zahlédl obchod a radostně k němu vyrazil. Bylo však zavřeno pro polední pauzu. Vypadal jsem asi opravdu hladově. Z protější kavárny totiž vyběhl stařík a nadšeně mi vysvětlil cestu k otevřenému supermarketu opodál.

Moc velký nákup

Rada „nechoď nakupovat hladový“ zde platila dvojnásob. Po měsíci o chlebu, máslu a sýru jsem za přijatelné ceny házel do košíku všechno, co mi přišlo pod ruku. Za 17 euro jsem tak nakoupil tolik jídla, že jsem to ani nemohl unést. Čerstvé ovoce, čokoládu, bagety, salám, sýr, slané máslo a krabici čokoládových croisantů. Zkrátka konzumní slast.

Bylo velké vedro a tak jsem nechtěl čekat, něž se mi vše rozteče. Sedl jsem si proto do prvního stínu a snědl půlku celého nákupu. Tolik, že jsem se ani po hodině trávení nemohl pořádně hnout.

Přesto jsem pomalu stoupal do kopce. Vedro, přecpaný žaludek a zřejmě i nevědomá dehydratace však způsobily, že mi bylo dost zle. Nakonec jsem se vyšplhal do nejbližší vesnice, skryl se v chladném kostele a na hodinu mrtvolně usnul.

Nocleh u přátel Svatojakubské pouti

Po probuzení mi bylo výrazně lépe a tak jsem pokračoval. Bylo kolem páté a začal jsem se poohlížet po noclehu. Po předchozí výborné zkušenosti jsem hledal něco podobného. Narazil jsem však na další zajímavou možnost. Kolem osmé jsem našel ceduli nápisem Accueil Jacquaire. Vzhledem k tomu, že bylo dost pozdě a po náročném dnu jsem opět sotva lezl, rozhodl jsem se to zkusit.

Vyšlo najevo, že se jedná o přátele cesty, jež ubytovávají poutníky za dobrovolný příspěvek. Drobná večeře, koupel, nocleh a velká snídaně s dostatkem zásob až do oběda. Paní domácí mi vysvětlila, že je obvyklé přispět zhruba 15 eur. Zaplatil jsem tedy doporučenou částku.

Paní domácí mi ještě rezervovala místo v kempu pro následující noc. Prý mají v chatkách plno, ale nějaké to místo pro jednoho prý najdou. Cesta pokračovala podél řeky Rhôny. Bylo tu mnoho opuštěných objektů. Různé násypky a štěrkovny, jež dřív s lodní dopravou zřejmě prosperovaly.

Kanály u městečka Channaz

Celý den jsem se ploužil. Nohy a celé tělo mě bolely. Co chvíli jsem musel dělat přestávky. Odpoledne jsem dorazil do 22 kilometrů vzdálené obce Channaz. Kvůli plavebním kanálům, je to populární turistická destinace. Vesnička je krásná a plná restaurací.

Kemp jsem nakonec obešel. Předpověď hlásila déšť a tak jsem chtěl pokračovat. Opět jsem nakoupil jídlo, ale po obědě shledal, že jsem tak unavený, že dalších 10 kilometrů do příštího města už nedojdu. V turistických informacích jsem se dozvěděl, že je v obci poutnická ubytovna a tak jsem tam vyrazil.

Chybné dveře zvedají cenu

Cedulka na dveřích hlásila 17 eur. Noclehárna však byla zavřená a tak jsem vlezl do vedlejších dveří. Byla zavřená a tak jsem vlezl do vedlejších dveří se stejným symbolem. Paní mě okamžitě ubytovala. Když jsem však chtěl zaplatit za noc, řekla si o 30 eur.

Měla špatnou angličtinu, ale po chvíli dohadování jsem vyrozuměl, že s vedlejší poutní noclehárnou nemá nic společného a provozuje cosi jako Bed and Breakfast. Nakonec mě noc bez snídaně vyšla na 20 eur. Stěhovat jsem se již nechtěl. Měl jsem vlastní pokoj a klid. Kolem páté jsem usnul a spal s menší pauzou až do rána. Ráno jsem se však nemohl zvednout a tak jsem zůstal ještě jeden den.

Paní mi bohužel dost arogantně oznámila, že kvůli nízké ceně nemohu používat kuchyň ani internet. O jídlo jsem nouzi neměl, jen nevím, jestli si paní pomohla, když jsem se potom najedl v přiděleném pokoji, který musela po mém odchodu uklidit. Přišlo mi, že nečestně využívá umístění hned vedle poutnické ubytovny a je to pouze o penězích. Byl to prapodivně nepříjemný zážitek. Prakticky jsem však prospal i celý další den, takže jsem neměl čas se tím trápit.

Brzo ráno jsem s chutí místo opustil a vyrazil vstříc novým příjemným zážitkům.

Čtěte dál:
Prolétl jsem Ženevou až na konec Švýcarska