Česká národní banka má pečovat o stabilitu měny. Místo toho zlovolně dělá inflaci a hazarduje s penězi nás všech na cizích trzích. Pochopitelně, to že to dělají ostatní centrální banky ve větším není výmluva.
Česká národní banka (ČNB) již dlouho není příliš pro-národní bankou a ani se příliš nestará o kvalitu měny, zachování její hodnoty ani o ochranu našeho národního bohatství. To by sice měl být její primární úkol, ale realita je trochu jinde.
Popření vlastního účelu ČNB stanovením inflačního cíle
Paragraf 2 Zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, uvádí na prvním místě: (1) Hlavním cílem České národní banky je péče o cenovou stabilitu.
Hlavním úkolem České národní banky je starat se stabilitu české měny. Stabilita v první řadě znamená, že nebude klesat hodnota peněz. Tedy, úkolem ČNB je nevytvářet a zastavit jakoukoli inflaci. Tedy, že přestane tisknout peníze a omezí tyto funkce i na takzvaném trhu v soukromých bankách.
ČNB však udělala a nadále dělá pravý opak. Určila si zlovolně inflační cíl. Jejím cílem je znehodnotit naší měnu alespoň o 2 % ročně. Tedy natisknout alespoň 2 % dalších peněz za rok a okrást všechny, kteří s její měnou nakládají. Tyto nové peníze znehodnotí peníze předchozí, které již někdo mohl vydělat a ušetřit. Není přitom rozhodující, zda tento tisk probíhá přímo v rámci nástrojů ČNB nebo až druhotně v soukromých bankách, zdroj i výsledek je stejný. Navíc toto rozmělnění mezi ČNB a soukromé banky umožňuje záměrné zmatení veřejnosti.
Úkol znehodnocovat měnu však ČNB nikdo nesvěřil. Kdokoli se zdravým rozumem nemůže souhlasit s tím, aby peníze, které si vydělá, mu dobrovolně, cíleně a řízeně ztrácely 2 % ročně ze své hodnoty jen proto, že se v ČNB podrbali na zadku a vytáhli si z něj 2% ztrátu pro všechny pracující a spořící občany naší země.
Je to zlovolný krok této sebestředné instituce, která si myslí, že si s námi může dělat, co chce.
Nástroj manipulace a okrádání – úrokové sazby, systém částečných rezerv a měnové intervence
Nejoblíbenějším nástrojem pro vytváření inflace jsou úrokové sazby. Jistě si každý již všiml, že ČNB pravidelně vyhlašuje, jak popustí stavidla tisknutí nových peněz prostřednictvím manipulace s úrokovými sazbami. Je to jednoduché, čím nižší sazby, tím snazší je vzít si úvěr na větší částky.
A v tom přichází do akce druhý nástroj zvaný bankovnictví částečných rezerv. Tím, že banky v podstatě nemusí mít žádné vklady, které by mohli půjčovat, mohou si ze vzduchu vykouzlit kolik peněz budou chtít. Stačí mít drobnou depozitní zálohu a tištění může začít. Soukromé banky si mohou udělat peněz v podstatě kolik chtějí.
A do toho všeho nástroj přímého tisku peněz přímo z dílny ČNB – měnové a další intervence. Jistě si vzpomenete, jak nám tato instituce znehodnocovala dlouhou dobu měnu proti euru v kurzu 25 korun za euro. Otázkou je, kde na to brali peníze.
A odpověď je jednoduchá, prostě si je vytiskli. Ať už elektronicky nebo možná částečně i papírově. Naši měnu prostě znehodnocovali tím, že nakupovali eurové dluhopisy a akcie nekrytými penězi, kterými znehodnocovali naše do té doby stávající peníze.
A není přitom vůbec překvapivé, kde se vzala ona záhadná 20% inflace z posledních let. Prostě to jen chvíli trvalo, než všechny tyto nově vytištěné prostředky prosákli naplno do oběhu. A je vidět, že naši měnu znehodnotili o oněch 20 %, o které se tato banka obohatila na náš úkor a byť v menším měřítku v tom pokračuje dál. Zcela zlovolně.
Účel vytváření inflace
Ani účel tohoto inflačního konání ČNB není užitečný pro širokou veřejnost a občany naší země. Účely jsou v podstatě dva:
1) Jedním účelem je donutit lidi přestat spořit a naopak co nejvíc utrácet a zadlužovat se. A jelikož víc úvěrů znamená i víc utrácení, je to jedno a totéž.
2) druhým pak snížit náklady na obsluhu stávajících dluhů, tedy „zachránit“ stávající dlužníky tím, že jim umožní se ještě víc zadlužit. To se povedlo dokonale třeba české vládě. Už za Hrabiše a nyní dál s Fialou.
Důvod je jednoduchý: střadatelé inflací ztrácí. Jsou okrádáni. Dlužníci inflací získávají protože si něco dopředu koupí za peníze, které ani nemají, a mohou tak v čase získávat to, co ostatní ztrácejí. V případě vlád toto chování a podpora umožňuje odložit problémy později do budoucnosti a umožnit stávajícím blbům vyhnout se odpovědnosti, kterou přehodí na ty, co přijdou po nich.
Dobrý příklad je u nás v oblasti nemovitostí. Dlužník díky inflaci získává na „zhodnocení“, nebo-li růstu cen nemovitosti. Ale střadatel na nemovitost v podstatě nemá šanci vydělat, protože všechno zdražuje tak rychle, že není možné spořením peněz, které na ceně neustále ztrácí vydělat na nemovitosti, které v čase na cenách stejné inflační měny neustále rostou.
Nikoliv však proto, že by se tak zásadně skutečně zvyšovala cena nemovitostí (například opravou, investicí a dalším zhodnocením, poptávkou), ale proto, že pokles hodnoty nekrytých peněz nepostihuje materiální (skutečné) statky. Tedy to co ztrácí na hodnotě jsou pouze peníze. Růst cen všeho ostatního pak pouze obrazem klesající hodnoty peněz.
Zlovolný aparát centrálních bank
Tento inflační mechanismus znehodnocující měnu je další podstatou zlovolného aparátu centrálních bank, kterým tím dává moc nad lidmi.
Dlužní jsou pak víc náchylní a závislí na dalších cizích penězích. Stačí na tyto dlužníky pak udělat bububu, že jim banka zabaví roky splácenou nemovitost a budou zase poslušně pobíhat v krysím kolečku a celý život složit zájmům centrálních bank, jejich páníčků a jejich inflačních peněz.
Dlužník = závislý a poslušný otrok. A je jedno jestli se jedná o vládu, firmu nebo jednotlivce. A to není fajn ani ve chvíli, kdy chcete být jako Robert Kiyosaki, mít kolosální dluh a velmi kapitalisticky se tvářit, že žijete z rozdílu toho, co vyděláte na nájmu a co zaplatíte bance na splátkách a úrocích.
A to ani ve chvíli, kdy z toho tito lidé mají skutečně královský kšeft. Závislost je stejná bez ohledu na látku. Je jedno jestli je to závislost na penězích nebo závislost na drogách, alkoholu či cigaretách. Všechny jsou nebezpečné a mohou svým uživatelům přivodit zkázu.
Deficitní společnost díky vnucenému přerozdělování
Celé toto kolečko je jen další forma přerozdělování bohatství. Kdy těm co mají přebytky se průběžně krade ve prospěch těch, kteří žijí v deficitu. Možná i z toho pramení dnešní deficitní společnost, která má stále málo a chce stále víc.
Úroky z dluhů totiž vysávají lidem předem i to, co ještě nevzniklo. Hodnoty, které nejsou a ani nemusejí být, ale jsou již nyní vysávány prostřednictvím úroků.
Nakládání s vytištěnými penězi aneb zlato, které není
Důležité však je i to, co se s těmito všemi penězi v oběhu děje dál. Když si je ČNB vycucá z prstu (neboli vytiskne), někde jsou a pro někoho pracují.
Guvernér naší slavné banky se sice chce velmi tvářit, jak je moc šikovný a zjišťuje naší zemi zlatem proti výkyvu světových trhů.
Není to ale tak docela pravda. Tento hedgeový fond řízený spekulantem Alešem Michlem (původně spolumajitel investičních fondů Quant a ano, všichni víme, že takové fondíky se nepouští, jen převádějí do svěřeneckých fondů a právě odtud možná pramení háček z králičí nory, přes kterou lze Michla tahat na udičce) se dostal do pozice, kdy z pozice síly a životního času celého národa vytvořil největší hedgeový fond v naší republice.
Určitě je fajn, že se Michl může s našimi penězi ve světě předvádět a sklízí ceny za bankéře roku. Je ale otázkou, na kolik se bankéř roku vyhlašuje podle toho, na kolik poškodí zájmy své země a přihraje kamarádům z pokru.
Česká národní banka spekuluje na měnách, akciích, zlatě i na dalších trzích
Natiskne nám inflaci a s natištěnými penězi pak spekuluje v zahraničí. Na evropských, britských a amerických trzích. Velké spekulace probíhají s akciemi v Americe, které jsou na cestě k velkému kolapsu. Spekuluje s bezcennými dluhopisy a akciemi na bankrotujících eurounijních trzích.
Spekuluje i s „naším“ zlatem, zakoupeným za naše nově vytištěné inflační peníze, které nám natiskla v britském Londýně a to v situaci, kdy LBMA (londýnské zlaté burze) fyzické zlato průběžně dochází a je jen otázkou času, kdy nebude schopný dodat naslibované papírové zlato, které nemá. Na problém derivátů a neexistujícího papírového zlata a souvisejících rizik upozorňuje i samotná ECB (zde). A někomu tak na konci zbude Černý Petr v téhle pyramidové hře a pak ČNB (nám) místo zlata zůstanou jen bezcenné certifikáty, které kolabující londýnský trh nedokáže dodat.
Zkrátka, s našimi penězi dělá ČNB všechno možné, jen ne to, co bychom od ní potřebovali. Ohřívá a udržuje našimi penězi nad vodou všemožné kolabující světové trhy. A možná má díky tomu z našich peněz i nějaké výnosy. Ale otázkou je, opravdu jsme dali této instituci mandát, aby se stala největším hedgeovým fondem v zemi a dělala s našimi penězi i zlatem kšefty v zahraničí? Ta odpověď zní ne!
Naštěstí už víme, že si to nemusíme nechat líbit, protože „Tvá jediná omezení jsou ta, která si sám stanovíš“ (motivační obraz s tímto citátem k dostání zde) a proto i tento neblahý stav můžeme změnit.
Česká národní banka součástí nebezpečného kartelu centrálních bank
ČNB se bohužel stala součástí nebezpečného celosvětového kartelu centrálních bank, které financují kdejakou levárnu od nelegální imigrace, přes LGBTQ+, zelené politiky Green dealu, cenzury a dalších ničemností.
Jen to není vidět, protože tato kriminální síť se skrývá za spletitou sítí finančních transakcí, které řídí ve svůj prospěch. A přestože to vidět není, tak tato kriminální síť zneužívá náš vlastní životní čas (psal jsem zde), zájmy a naše prostředky proti nám samotným.
A guvernér ČNB Michl jako dosazený panáček z programu Young Leaders dělá to, co je jeho páníčkům třeba. Je totiž součástí nebezpečné organizace Aspen Institut, která dosazuje a řídí většinu důležitých loutek v české státní správě včetně prezidenta Pávka i ztroskotance premiéra Fialu, a poskoky Rakušana, Pekarovou a další známé firmy. A jejich agendu tyto loutky nadšeně vykonávají.
Závěr
Česká národní banka nemá spekulovat s našimi penězi ani nám nemá dělat inflaci, aby mohla nově natištěné peníze, o jejichž hodnotu nás okradla, strkat na západní trhy a podporovat zlo, které ze západu přichází.
Nemá žádný mandát k tomu, aby vytvářela inflaci. Neznám jediného člověka, který poctivě pracuje a šetří (což je příznak řádného hospodáře), který by si přál nebo snad schvaloval, aby jeho peníze a tím i v nich uložený životní čas, který strávil s jejich vyděláváním, neustále ztrácely na hodnotě.
A úspory jsou to, co umožňuje ekonomický růst. Ne dluhy, které jsou jen krátkodobou iluzí růstu. Skutečné úspory a přebytky jsou motorem ekonomického růstu. Toho, který se tak nutně snažíme všude nalézt, ale hledáme ho na špatném místě. V dluzích a deficitu růst není a nebude.
Možná, že i z toho pramení vyčerpání dnešní západní společnosti, která tento zlovolný způsob jednání centrálních bank bez výhrad přijala a nechá se jím ovládat a řídit.
A jaké je řešení této situace?
Tyto informace neznamenají, že nemáme mít vlastní měnu nebo její dohledový orgán. Naopak. Mít moc ve vlastních rukách ve vlastní zemi je zcela zásadní věc pro přežití naší země a národa.
Pokud i tady to v malém funguje špatně, bude to ve větším celku, který je ještě víc utržený od reality fungovat ještě hůř, co se také skutečně děje. Víc lidí v systému znamená víc moci těm, co systém špatně řídí. To vyvolává větší pokušení a ve výsledku je to vede k ještě mnohonásobně horším výsledkům. Stačí se podívat na euro, dolar, britskou libru a jejich centrální banky, kde jsou země v ještě podstatně horším stavu.
S ČNB si můžeme poradit vlastními silami. Můžeme omezit její pravomoci a přizpůsobit její funkce skutečným zájmům naší země a lidu. Nejspíš dokážeme i dosadit správného hospodáře, který se bude starat o zájmy naší země a našich lidí.
ČNB určitě může přestat vytvářet inflaci, přestat tisknout peníze, přestat manipulovat úrokové sazby. A může dokonce udělat i přesný opak a to stahovat peníze z oběhu, jako se to děje v Argentině ve snaze zastavit inflaci. Může stahovat naše peníze ze západních trhů, kde naše peníze pracují proti nám samotným. Může i ono papírové zlato stihnout vybrat a dostat do českých trezorů. Ale to by musela chtít.
My můžeme mezitím jen volit správně, protestovat, naučit se říkat ne, hledat alternativy a podporovat, co naší zemi posouvá vpřed a ne vzad. Stačí hledat. Možnosti jsou.
Naštěstí už víme, že „V každý moment máš vše potřebné k dosažení svého cíle“ (motivační obraz s tímto citátem k dostání zde), takže kdo chce, ten svojí cestu, jak přiložit ruku k dílu najde.
— konec článku —
Dál se můžete podívat do e-shopu Motivář.cz a vybrat si z řady designových motivačních obrazů s citátem s podtitulem „denní dávka motivace a dobré nálady“. Případně se můžete podívat na Videobesedu o pouti do Santiaga de Compostela (zde) a třeba si přitom i trochu vyčistit hlavu. A nebo si pořídit hezkou voskovou svíčku z rodinné manufaktury (zde).
I nadále se však můžete těšit na další zajímavá témata. Rozhodně se proto zapište k odběru novinek do formuláře níže, aby Vám nic neuniklo nebo podpořte provoz tohoto blogu příspěvkem (více zde).
Přihlásit k odběru novinek: [mc4wp_form id=“175″]
