Buenos Aires: Tango s Guevarou

V Buenos Aires jsme zažili setkání cestovatelů i „tango argentino“. Potkali jsme spisovatele Juana Martína Guevaru, bratra známého revolucionáře. Ve starém centru jsme se také nachomýtli k natáčení telenovely s Natalií Oreiro.

Za poslední noci v Chile jsme toho moc nenaspali a po té úplně poslední strávené na letišti (více zde) jsme ráno přeletěli do Buenos Aires. Milča již v průběhu posledního týdne v Chile kontaktovala přes Couchsurfing Luise, který nás v hlavním městě Argentiny přijal jako své hosty. A my jsme snad nemohli mít lepšího hostitele.

Luis nás ráno vyzvedl na letišti a dovezl k sobě domů. Cestou nám stačil navrhnout několik nápadů na večerní program, kam patřil sraz couchsurfingu, narozeniny kamaráda a tango. Původně jsme si chtěli spíš odpočinout a plánovali jsme se držet zpátky. Celý náš pobyt v Buenos Aires však měl rychlý a velmi strhující spád.

Instruktáž a odpočinek

Po krátké prohlídce bytu a instruktáži o tom, co všechno můžeme sníst a kde tu kolem domu co sehnat, nám Luis dal 1000 argentinských pesos, abychom měli něco do začátku. Předal nám také klíče od bytu, svou kartu na městskou dopravu a odjel do práce.

Zůstali jsme chvíli ohromeni novým přístupem k návštěvníkům. Jako první jsme se po náročné cestě pořádně vykoupali. Uvařili jsme si ze spíže něco k jídlu a pro únavu šli na pár hodin spát.

Krátké seznámení s Argentinou

Jakmile se Luis vrátil z práce, ani chvíli nezaváhal a jako správný hostitel nám vysvětlil trochu z reálií hlavního města Argentiny a celé země. Probrali jsme tak krátce historii, současnost a ekonomickou situaci země.

Mimo jiné jsme se dozvěděli, že je tu početná italská menšina a že také proto vypadají lidé v hlavním městě Argentiny jinak než v Chile. Tak nějak evropsky. Mezi místními jsme proto už nijak nevyčnívali a celkem jsme tu zapadli.

Pro nás sice trochu překvapivě, ale nakonec jsme opravdu kolem osmé večer vyrazili do města.

Sraz couchsurferů

Jako první bod večerního programu tu byl sraz couchsurferů. Sál baru byl plný lidí a hrály se zajímavé hry jako stolní fotbal či turnaj v hodu mincí, se kterou se člověk musel strefit do bodovaných přihrádek.

S Luisem jsme si dali pivo z místního pivovaru a pizzu, které jsou tu údajně lepší než v Itálii. Zkrátka výrazná italská menšina plus něco navíc.

Asi dvě hodinky jsme se tu seznamovali s návštěvníky srazu, ze kterého jsme si odvezli kontakty na Argentince, Venezuelany a další lidi zajímavých národností. Kolem jedenácté jsme pak pokračovali na další akci.

Narozeniny kamaráda kamarádky

Luis nám poté přichystal komentovanou vyhlídkovou jízdou, při které nás provezl po zajímavostech Buenos Aires. V restauraci u jeho kamarádky jsme se objevili až kolem půlnoci.

Přestože někteří hosté již odcházeli, byli jsme velmi vřele přijati do italsko-argentinské společnosti. Oslavenec byl Ital a jelikož jsme jej všichni včetně Luise viděli poprvé, alespoň jsme mu popřáli mnoho zdraví. Na uvítanou jsme také obdrželi dort, empanady, šampaňské a tak nějak ode všeho trochu.

Společnost, ke které jsme se přimíchali, však byla velmi zajímavá. Mě zejména zaujal světlovlasý stařík, který se nám představil jako Juan Martín. Aktivně nás zapojil do dění a živě s námi konverzoval mimo jiné o reáliích Jižní Ameriky. Sdíleli jsme spolu podobný názor na Chile a atmosféru v zemi, jelikož měl také svoje zkušenosti s tamním prostředím.

V pokročilou hodinu se rozpustila akce v restauraci a dvě auta plná lidí pokračovala na noční dýchánek do tančírny tanga, kde jsme zažili pravé argentinské tango neboli „tango argentino“.

Tango s Guevarou

Jestli jsem si v Buenos Aires mohl představit nějaký jedinečný zážitek, tak právě tancovat tango tady, v místě jeho vzniku. Sál byl plný převážně starších lidí a Juan Martín tanec po chvíli pozorování okomentoval jako strašnou nudu. Prý je tango už jen minulost a navrhl nám, abychom příště spíš vyrazili na rapový koncert nebo v Latinské Americe oblíbený reggaeton. Zkrátka někam, kde se baví dnešní lidé.

K tanci se ze společnosti našeho stolu odhodlala pouze jedna paní, učitelka tance. Když jsem jí ke konci večera požádal, zda by nás do tance krátce zasvětila, tak nám pouze navrhla předraženou soukromou lekci – hodinu a půl za sto dolarů. To jsme ale nepřijali.

Museli jsme tak vzít iniciativu do vlastních rukou a osvěžit si zkušenosti z tanečních. K údivu naší společnosti i nás samotných jsme si vedli celkem dobře a můžeme tedy směle prohlásit, že jsme tancovali tango v Buenos Aires.

Při rozlučce nám Juan Martín věnoval vizitku, abychom mu později napsali. Až s odstupem času jsme si zkusili vyhledat jeho jméno na internetu a uvědomili si, jaké jméno na ní vlastně stojí.

Juan Martín Guevara je spisovatel a jeho starším bratrem byl známý latinsko-americký revolucionář Che Guevara. Juan Martín o své rodině nedávno vydal knihu s názvem: Che, můj bratr.

Prohlídka města jako z telenovely

Na druhý den jsme vyrazili na prohlídku Buenos Aires. Proti hlavnímu městu Chile jsme shledali, že ubylo toulavých psů a šedi a přibylo množství zeleně, relativně čistých ulic a kaváren.

Navštívili jsme přitom staré centrum města s blešími trhy, doky a obeliskem, který tvoří nultý kilometr pro cesty napříč zemí. K večeru nás také potkalo štěstí, když jsme uprostřed města zastihli při natáčení i u nás známou seriálovou herečku Natalii Oreiro. Někteří z čtenářů si jí možná pamatují z Divokého anděla.

Vlakoví prodejci

Oproti Chile byli i prodejci všeho možného trochu kultivovanější. Na jejich velké množství jsme narazili ve vlaku do i z centra města. V nabídce bylo vše od sladkostí přes zvětšovací skla, vonné tyčinky či americké žvýkačky.

Představení zboží prodejci probíhala jako z nějakého filmu. Nenápadný pán či paní s kufříkem a dlouhým kabátem z nenadání rozhlásil mezi pasažéry pečlivě nacvičenou prodejní řeč. Milča podotkla, že kdyby tímto způsobem ohlásili přepadení vlaku, vypadalo by to přesně jako ze stylového westernu.

Bramboráky bodují

Za veškerou pomoc a příjemně strávený čas jsme Luisovi připravili českou večeři ve formě bramboráků. Majoránku jsme sice nesehnali, ale chuť doladěná bazalkou byla také dostačující.

Měli jsme radost, že našemu hostiteli český pokrm zachutnal a mohli jsme tak zanechat drobnou českou vzpomínku v hlavním městě jihoamerického státu Argentina.

Do noci jsme pak ještě konverzovali a příjemně strávili poslední společné chvíle. Doufáme, že se některý z našich jihoamerických kamarádů za námi také jednou přijede podívat.

Vzhůru do Anglie

Ráno nás Luis ještě odvezl zpět na letiště a plni dojmů jsme vyrazili zpět do Evropy a to do staré dobré Anglie…