Startuje potravinová soběstačnost. Cesta od semínka k mouce. Po 70 letech první domácí mouka z rodinného mlýna. Jak vynechat systém, jíst zdravé potraviny a zbavit se závislosti na korporacích.
Po celoročním úsilí sahajícím od sehnání setby, přes přípravu hlíny, setí, zalévání, sklízení, mlácení, foukání až po konečné namletí, jsem dosáhl velkého cíle. Moje první domácí mouka z vlastního obilí je na světě. Tímto startuje potravinová soběstačnost, jelikož je to první krok k nezávislosti.
Řeknu Vám ta cesta od semínka až k talíři je fakt dlouhá. Zvlášť pokud mnoho částí procesu děláte pro počáteční neznalosti či nedostupnost vhodné techniky ručně. To ale nevadí. Letos to byl první pokus, při kterém jsem se učil co a jak.
Nejnáročnější na tom celém bylo to napoprvé prošťouchnout. Na tomto procesu sice není mnoho náročných kroků, přece jen lidé s ním žili po staletí. Jen my v naší moderní společnosti jsme již tyto starobylé znalosti přestali znát. Nepotřebujeme je, stará se o nás totiž někdo jiný. A ani je mnozí nemáme kde využít.
Přesto je považuji za velmi důležité, stejně jako malopěstitelství, samozásobitelství a soběstačnost.
A jelikož už víme, že „kde vůle neschází, cesta se nachází“ (motivační obraz s citátem k dostání zde), tak se může vrhnout na novou cestu za dobrodružstvím. Tentokrát v oblasti s názvem potravinová soběstačnost.
Nejprve připravená půda
Jako první je samozřejmě nezbytné připravit si půdu pro sázení. To už jsem naštěstí začal před pár lety a tak mám kde pěstovat (psal jsem zde). Zelenina, brambory a další vypěstované potraviny tak již občas zlepší zásobování domácího stolu a ledničky. Letos však přibyla značné množství obilovin. Takže…
Zrotovat, pohnojit, pohrabat a připravit. Každoroční rutina, která se opakuje a vytváří základ pro jakékoli pěstování.
Pak vhodná setba – odolné krajové odrůdy plné živin
Setbu jsem si obstaral z internetu. Vybral jsem si krajové odrůdy zvyklé podmínkám, které jsou nejbližší těm na mojí zahradě. Volil jsem takové odrůdy obilovin, které sice mají znatelně nižší výnosy, ale zato jsou odolnější ve všech směrech a dodávají víc živin.
Krajové odrůdy považuji za vhodnější z pohledu nutnosti nižšího přísunu živin z půdy, schopnosti přežít sušší léta díky hlubším kořenům i dodání většího množství živin v zrnu, minerálů a vitamínů, které jsou v běžných obilovinách šlechtěním potlačené ve prospěch hlavní lepkové hmoty, která se prodává.
Volba nakonec padla na červenou pšenici a starou odrůdu žita Křibice, zvaného také lesní žito. Považuji přitom za důležité vyhnout se běžným komerčním odrůdám a zejména jakýmkoli nezbepečným GMO.
Zaset ve správný čas a nechat růst
Vybrané odrůdy obilovin je pak potřeba zasít ve vhodný čas. Jsou ozimy a jařiny. Ozimy se vysévají na podzim cca koncem října a začátkem listopadu. Jařiny co nejdříve z jara, jakmile to půda dovolí.
Takže šup s tím do země. Stačí vzít hrst semen a rozhodit po připravené ploše. Zapracovat hráběmi a je to. I takto to funguje. Zkušenost však praví, že příští rok možná budu sít do vyhloubených řádků a zrna pečlivě zahrábnu. Zbude tak méně krmiva pro ptáky a více osiva v zemi.
Při správné počáteční úpravě se ukázalo, že rostlinky obilí není během sezóny v podstatě potřeba nijak ošetřovat. Jediné, co jsem během roku udělal je osekat trávu kolem políčka a trochu zalévat v nejsušších týdnech léta. Pochopitelně žádná chemie.
Sklízet
Jakmile obilí dozraje, což lze poznat zejména podle zlaté barvy, do které se koncem léta obilí zbarví a případně testovacím rozdrolením několik klasů, ze kterých se ve stádiu zralosti vykutálí krásná zrna.
V tu chvíli jsem sklidil. Pěkně postaru, ručně, srpem. Bylo krásné sucho a rostlinky tak stačilo uschovat pro pozdější zpracování. Bylo toho asi 35 metrů čtverečních obou obilovin, takže ručně naprosto bez problému. Určitě takto půjde zvládnout i větší plocha. Na hektary to asi nebude, ale třeba 100-200 metrů asi stále půjde.
Mlácení obilí
Obilí bylo nejprve potřeba vymlátit. Při prvním dřívějším pokusu na cca 2 m2 jsem obilí vymlátil ručně tlučením snopu o plastovou bednu, do které padaly zrna. Při letošních metrech je tento postup již trochu moc náročný.
Proto jsem se poučil na internetu (zde). Podle praktického nápadu dalších, kteří se podobnými myšlenkami zabývají jsem musel místo celých sklizených stébel s kláskem vystřihat pouze klásky.
Pak už stačí kbelík (zde), aku vrtačka (zde), metla míchání barvy (zde) a dvě karabiny (zde). Výsledek vyšel nad očekávání dobře. Celá zrna a plevy se z každé várky jen hrnuly.
Foukání
K vyfoukání plev jsme pak využili dva kbelíky a kompresor (zde). Přesypáváním zrn z kbelíku do kbelíku za současného profukování mírným proudem vzduchu splnilo svůj účel. Krásně vytříděná zrna pak lze uschovat a dále zpracovat. Ať už uvařit celá zrna nebo namlýt či jinak zpracovat.
V tuto chvíli jsem oddělil potřebné množství zrn ke vsazení na další sezónu.
Mletí
Zapůjčil jsem si pro letošní zkoušku mlýnek od rodinného přítele (zde). Čistá celá zrna bez další úpravy tak stačí vsypat do mlýnku a výsledná vlastní mouka je na světě. Pěkně celozrnná a plná živin.
V tomto bodě náš rodinný mlýn (zde) vydal po více než 70 letech od nuceného odstavená mlýna svou první mouku. Takže je to bezesporu převratný počin.
A hurá na chleba
Takto namletou celozrnou mouku pak lze už jednoduše zpracovat běžnými postupy do pečiva. My jsme se nemohli dočkat a tak jsme obratem upekli první chléb z vlastní mouky. A velmi se povedl.
Shrnutí zkušeností aneb počínající potravinová soběstačnost
Na celém tomto procesu je zajímavé, jak jednoduchými kroky si lze obstarat vlastní potraviny. Je to sice spousta práce, ale výsledek se dostavil.
Samotné pěstování a sklízení je technologicky nejjednodušší část procesu. Technika začíná být vhodná až při následném zpracování, které lze i tak poskládat z běžně dostupných komponent, které se obvykle nacházejí v každé garáži.
I tak může vypadat počínají potravinová soběstačnost. Víme totiž, že „Úspěchu dosáhne ten, kdo v úspěch věří“ (motivační obraz s tímto citátem k dostání zde).
Jídlo si lze koupit, ale…
Proč to ale dělám takhle složitě, když mohu jít prostě do obchodu jako všichni a koupit si hotovou mouku? Jako pravidelní čtenáři však víte, že hlavním důvodem této snahy je jednak znalost postupů a technik nutných k soběstačnosti, ale hlavně schopnost obejít se alespoň částečně bez nutnosti používat systém.
Systém závislosti, manipulace a vysávání
Mým cílem je přitom co nejvíce vynechat parazitický systém, který žije právě ze závislosti lidí na dodávkách ze systému a absence volby. Systém, který se nás snaží nahnat do kouta, monopolizovat zásobování základními potravinami, trávit nás toxickými jedy a ještě na tom královsky vydělávat.
Systém velkoprůmyslových potravin, jedovaté chemie, geneticky modifikovaných organismů či nahrazování skutečných potravin umělými přísadami.
Pomatený systém převážení potravin napříč po celém světě, vytvářející záměrné inflace, záměrně rozbíjející zásobovací řetězce z nezávislých a blízkých zdrojů. To vše je součást pomatené agendy 2030 (psal jsem zde), na které pracují pochybní globalisté (kdo to je zde) spolu s dosazenými poslušnými panáky z Evropské unie i české vlády.
Odmítám živit jejich nadnárodní korporace, které škodí mě i Vám i celému světu a snažím se tak minimalizovat jejich vliv.
Nehodlám se těmto vlivům vystavovat ani o kousek víc, než je nezbytně nutné. I proto považuji letošní testovací úrodu s dosaženým výsledkem za ohromný úspěch. Další malý, ale významný krůček ke svobodě a soběstačnosti.
Co jde v malém, půjde i ve větším
Je to další významný krůček, který staví palisádu mezi mě a mojí rodinu na jedné straně a globalisty snažící se nás všechny dostat do naprosté závislosti a otroctví na stravě druhé. Čtěte více o agenda 2030 a dokument Monopol (zde).
A jsem si celkem jistý, že my všichni, kteří čteme tyto řádky jsme na stejné straně této palisády, kterou společně stavíme proti globalismu.
I proto jsou důležité jakékoli jednotlivé kroky, které nám (každému jednotlivci) pomohou snížit závislost na systému, omezit jeho moc, vliv a roztažnost.
Je to úkol pro nás všechny. A každý sebemenší krok se počítá. Protože i z malého semínka může vzejít velký strom. Stejně tak z letošní malé úrody může příště větší a větší. A jednou možná bude tak velká, že potravinově uživí mě i mojí rodinu. A v tu chvíli se přiblížím skutečně soběstačnosti.
To je ale prozatím ještě běh na dlouhou trať. To ale nevadí, už totiž víme, že „Vytrvalost přináší štěstí“ (motivační obraz s citátem k dostání zde). A na téma potravinová soběstačnost to platí dvojnásob. Je to další velký dílek do celoživotní skládačky zvané svoboda, soběstačnost a nezávislost.
You must be logged in to post a comment.