Lesk a bída Neapole

Kontrasty města Neapol. První pohled urazí, druhý překvapí a třetí okouzlí. Domov pizzy margherity a výborné zmrzliny, kde si návštěvník zaslouží pocítit rušný noční život.

Město Neapol návštěvníka na první pohled hluboce urazí. Je to špinavé město plné popelnic, kolem kterých se neustále válí nepořádek. Bezdomovci se hojně válí po ulicích, grafity nehezky lemují i hezká zákoutí a budovy jsou oprýskané, neudržované a polepené propagandistickými plakáty. Z celého města tak člověk pociťuje určitou tíseň.

Přesto však lze kolem toho, vedle toho, ba přímo v tom všem lze najít krásu, autenticitu a kouzlo života v jeho nejrůznějších projevech.  Od bujarých staříků hrajících na ulici šachy za hlasitého povzbuzování hloučku přihlížejících, přes roztomilé malé pizzerie, až po nádherné butiky, které z rána vykouknou z pod posprejovaných kovových mříží do ulic plných odpadků.

Noční život

Nejzajímavější věci se zde však dějí po západu slunce, kdy všichni vylezou ze svých temných zákoutí, kde se skrývají před spalujícím sluncem, do čilého ruchu noci. Je až překvapivé, jak rozdílně vypadají stejné ulice během dne a noci.

Při nočních toulkách starým městem, když člověk odbočí od hlavních turistických tříd, tak lze pozorovat až nápadně nesvaté svatyňky různým významným osobnostem toho kterého bloku budov a další zákoutí skrývají klasickou pannu Marii v různých formách.

Nahlédnout lze do kuchyní a obýváků lidí žijících s dveřmi otevřenými do ulice. Lze narazit na sousedy křičící si navzájem do obýváků přes úzké uličky kudy mnohdy ani auto neprojede, či babičky šůrující vnitrobloky činžáků mezi škaredými ulicemi.

Neapol je místem odkud pochází pizza margherita a tak není divu, že na každém roku narazit na pizzerie a množství stánků či restaurací. Podél několika hlavních ulic vedoucích starým centrem města, se ženou davy hladových turistů i místních lačnících pojíst světoznámou pizzu v místě původu či zakusit některé z dalších lákadel počínaje zmrzlinou a konče sestupem do katakomb.

Záhada smažených koulí

Pořídil jsem zde mimo mnoha vzorků místní slavné pizzy také záhadné kuličky s neznámým obsahem. Po prvním skousnutí do smažené kuličky jsem užasl nad svým zjištěním. První koule byla vlastně smažená hrudka těstovin plněná sýrem a dalšími neidentifikovatelnými surovinami.

Druhá k mému překvapení skrývala rýžový plášť plněný zřejmě masem a směsí zeleniny a sýru. S určitostí jsem však dokázal určit pouze rýži a hrášek. Obdobné suroviny jsem později zpozoroval v nejrůznějších formách. U mě na pohled jednoznačně zabodovala pizza s párkem a hranilkami.

Umění v metru

Překvapivé pro mě bylo také doporučení navštívit údajně nejstarší evropskou stanici metra Toledo a pak i Universita. Obě stanice jsou prý umělecky zpracované a pořádají se po nich organizované prohlídky. Stanice metra Toledo má navozovat pocit moře zejména proto, že se nachází mořskou hladinou. Bezplatné staniční „umění“ jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít a musím říct, že je imitace moře překvapivě zpříjemňuje pobyt v uzavřených podzemních prostorách. Více o stanici Toledo zde.

Stanice Università je pak zajímavá  halucenigonním prostředím, které má údajně simulovat stav po užití marihuany. Zřejmě aby se studentům nad zemí lépe učilo. Je třeba podotknout, že simulace je tak povedená, že i s vodícím pruhem na zemi jsem jen přechodem do opačného směru stejného tubusu několikrát málem naboural do zdi. Trochu mi to připomnělo zrcadlové sály. Více o stanici Università lze najít zde.

Na zmrzlinu musí být…

Nejdražší položkou mého pobytu bylo ubytování, které bylo z nějakého důvodu dražší, než srovnatelný standard jinde. Neapol je ale mimo to překvapivě nízko-nákladové město a i s relativně malým rozpočtem si tu lze užít mnoho zábavy.

Za lidovou cenu 1 až 1,5 eura tu lze již ochutnat různé dobroty od kousků známé pizzy, přes zmíněné smažené koule, pivo či si udělat výlet po umělecky zpracovaných stanicích metra. Za lidovku lze sehnat už i kopeček výborné zmrzliny, kterou snad nikde na světě neumí tak, jako tady v Itálii. Snad každý návštěvník však jistě sáhne do kapsy i pro druhou minci, aby si za 2,5 eura vyzkoušel hned několik neopakovatelných zmrzlinových příchutí. Mohu zaručit, že odolat nelze. Přestože i při výběru zmrzlinárny se lze netrefit, tak dobrá zmrzlinárna je prostě poznat na už první pohled.

Během této návštěvy jsem dospěl k životnímu poznání, že už nebudu navštěvovat zmrzlinárny, které nenabízí alespoň tři druhy pistáciové zmrzliny.

Neopakovatelné kouzlo

Člověk v případě Neapole prostě nesmí dát na první pocit. Neapol i přes svůj škaredý kabát skrývá nezapomenutelnou a neopakovatelnou atmosféru. Dobrá pitná voda je navíc zdarma z pítek na každém rohu ulice a tak se člověk snad ani nediví, že tu tolik lidí bydlí na ulici a i pro tu špínu na ulicích se určitě nějaká smířlivá omluva najde.