Vyrazil jsem do Říma za dobrodružstvím na lodi Aquali. Námořní výlet po západním pobřeží Itálie si odpracuji, takže mě výprava kromě cesty tam a zpět nebude stát téměř nic. Čistil jsem, brousil a natíral. Přes drobné nedostatky však cesta právě začíná.
![Marína nedaloko Říma na západním pobřeží Itálii na řece Tibera.](https://i0.wp.com/www.jindrichsmitka.cz/wp-content/uploads/2017/07/20170715_201856.jpg?resize=300%2C180&ssl=1)
Plachetnici Aquali postavil na rybníce v zapadlé moravské vísce v roce 1993 můj známý Ivo, který s lodí od té doby pravidelně pořádá námořní výpravy. V rámci rotace posádek vyšlo místo na mě a dostal jsem tak nabídku, která se neodmítá. Třítýdenní výpravu si totiž odpracuji. Kromě dopravy z/do Itálie a drobných výdajů za zmrzlinu, mě tak výlet nebude stát téměř nic.
Přesun z Příbrami do historického města Řím, proběhl prakticky bez komplikací.
První turnus s autem zahrnoval kapitána a Tomáše. Druhý jmenovaný zprovoznil funkční části lodi jako stěžeň, elektroniku a techniku. Ve zdraví mě vyzvedl na nedaleké železniční stanici a dovezl až k lodi, načež se ráno vypařil, aniž by zažil alespoň první plavbu.
Příprava lodi
Mými hlavními úkoly v této fázi výpravy bylo uklidit palubu, obrousit starý lak, odmastit boky lodi a vše nově přetřít. S bolestí všech známých i neznámých svalů se mi to po dvou dnech z podařilo.
Během natěračských prací „paní domácí“ vydrhla vnitřek lodi a se zadostiučiněním oznámila, že tentokrát není loď po celé zimě „ani tolik plesnivá“. Takže jsme po úvodním vyklizení všeho nastěhovali vybavení zpět do lodi.
Zkušební „ponor“
![Vylévání chladící vody protékající prostorem na zádi plachetnice](https://i0.wp.com/www.jindrichsmitka.cz/wp-content/uploads/2017/07/20170715_172257.jpg?resize=300%2C180&ssl=1)
Loď Aquali má zajímavou konstrukční nevýhodu. Vypouští totiž vodu chladící motor pod podlážku na zádi lodi, odkud pak potrubím vytéká ven. Problém ovšem nastává, pokud se výpusti ucpou a voda začne stoupat.
Při první zkušební jízdě jsem tak u kormidla trochu znejistěl. Z nenadání jsem stál po kotníky ve vodě a dozvěděl jsem se, že musíme vylévat vodu kyblíkem, dokud se nepodaří výpust prošťouchnout.
Potřebovali jsme důmyslnou soustavu trubek a mnoho lidské síly nad pumpou, aby zátka alespoň nahrubo povolila. Zbývá jen doufat, že k pohonu na moři užijeme plachty a nebude tak třeba jezdit na motor.
Život v maríně
![Společenská loď v Itáleské maríně](https://i0.wp.com/www.jindrichsmitka.cz/wp-content/uploads/2017/07/20170715_201726.jpg?resize=300%2C180&ssl=1)
Po dobu úklidu lodi jsem se ve volném čase seznamoval s životem v maríně. Kotviště vede Ital Mario, který zde kotví a opravuje lodě na ostrově Isola Sacra, který je tvořen umělým kanálem a řekou Tiberou. Prostor kotviště je tematicky zařízený. Torza lodí trčí ze země i s mapou, kde která bárka ztroskotala. Vraky, které nešly rovnou ke dnu, slouží jako plovoucí pontony.
Sousední loď staví Polák Henrik, který tu ve svých bezmála 70letech pracuje jako technik a ve volném čase si staví vlastní zámořskou loď. Plánuje ji budovat ještě pět let, pak s ní obeplout zemi. Až bude podle vlastních slov starý, vytáhne dva připravené špunty a jako správný kapitán klesne ke dnu se svou lodí.
Po práci legraci
Pro volný čas jsou tu užitečné houpací sítě, prostor pro lukostřelbu, solární sprcha a velký bazén. Při teplotách kolem 40ºC ve stínu, sprcha div nevypouští páru a bazén se teplotně drží kolem 35ºC. Je to suverénní kafe už od rána. Situaci však zachraňuje lednička plná chlazeného piva.
Pro návštěvy a osazenstvo opravovaných lodí, je tu k dispozici stařičká zrekonstruovaná loď, která slouží jako společenská místnost, kuchyně a ložnice.
Zvednout kotvy…
Před vyplutím je ještě třeba nabrat posledního člena posádky, doplnit zásoby, udělat si krátký výlet do Říma a pak už jen zvednout kotvy, rozvinout plachty a hurá na moře.
You must be logged in to post a comment.