Vyrazil jsem do Říma za dobrodružstvím na lodi Aquali. Námořní výlet po západním pobřeží Itálie si odpracuji, takže mě výprava kromě cesty tam a zpět nebude stát téměř nic. Čistil jsem, brousil a natíral. Přes drobné nedostatky však cesta právě začíná.
Plachetnici Aquali postavil na rybníce v zapadlé moravské vísce v roce 1993 můj známý Ivo, který s lodí od té doby pravidelně pořádá námořní výpravy. V rámci rotace posádek vyšlo místo na mě a dostal jsem tak nabídku, která se neodmítá. Třítýdenní výpravu si totiž odpracuji. Kromě dopravy z/do Itálie a drobných výdajů za zmrzlinu, mě tak výlet nebude stát téměř nic.
Přesun z Příbrami do historického města Řím, proběhl prakticky bez komplikací.
První turnus s autem zahrnoval kapitána a Tomáše. Druhý jmenovaný zprovoznil funkční části lodi jako stěžeň, elektroniku a techniku. Ve zdraví mě vyzvedl na nedaleké železniční stanici a dovezl až k lodi, načež se ráno vypařil, aniž by zažil alespoň první plavbu.
Příprava lodi
Mými hlavními úkoly v této fázi výpravy bylo uklidit palubu, obrousit starý lak, odmastit boky lodi a vše nově přetřít. S bolestí všech známých i neznámých svalů se mi to po dvou dnech z podařilo.
Během natěračských prací „paní domácí“ vydrhla vnitřek lodi a se zadostiučiněním oznámila, že tentokrát není loď po celé zimě „ani tolik plesnivá“. Takže jsme po úvodním vyklizení všeho nastěhovali vybavení zpět do lodi.
Zkušební „ponor“
Loď Aquali má zajímavou konstrukční nevýhodu. Vypouští totiž vodu chladící motor pod podlážku na zádi lodi, odkud pak potrubím vytéká ven. Problém ovšem nastává, pokud se výpusti ucpou a voda začne stoupat.
Při první zkušební jízdě jsem tak u kormidla trochu znejistěl. Z nenadání jsem stál po kotníky ve vodě a dozvěděl jsem se, že musíme vylévat vodu kyblíkem, dokud se nepodaří výpust prošťouchnout.
Potřebovali jsme důmyslnou soustavu trubek a mnoho lidské síly nad pumpou, aby zátka alespoň nahrubo povolila. Zbývá jen doufat, že k pohonu na moři užijeme plachty a nebude tak třeba jezdit na motor.
Život v maríně
Po dobu úklidu lodi jsem se ve volném čase seznamoval s životem v maríně. Kotviště vede Ital Mario, který zde kotví a opravuje lodě na ostrově Isola Sacra, který je tvořen umělým kanálem a řekou Tiberou. Prostor kotviště je tematicky zařízený. Torza lodí trčí ze země i s mapou, kde která bárka ztroskotala. Vraky, které nešly rovnou ke dnu, slouží jako plovoucí pontony.
Sousední loď staví Polák Henrik, který tu ve svých bezmála 70letech pracuje jako technik a ve volném čase si staví vlastní zámořskou loď. Plánuje ji budovat ještě pět let, pak s ní obeplout zemi. Až bude podle vlastních slov starý, vytáhne dva připravené špunty a jako správný kapitán klesne ke dnu se svou lodí.
Po práci legraci
Pro volný čas jsou tu užitečné houpací sítě, prostor pro lukostřelbu, solární sprcha a velký bazén. Při teplotách kolem 40ºC ve stínu, sprcha div nevypouští páru a bazén se teplotně drží kolem 35ºC. Je to suverénní kafe už od rána. Situaci však zachraňuje lednička plná chlazeného piva.
Pro návštěvy a osazenstvo opravovaných lodí, je tu k dispozici stařičká zrekonstruovaná loď, která slouží jako společenská místnost, kuchyně a ložnice.
Zvednout kotvy…
Před vyplutím je ještě třeba nabrat posledního člena posádky, doplnit zásoby, udělat si krátký výlet do Říma a pak už jen zvednout kotvy, rozvinout plachty a hurá na moře.
You must be logged in to post a comment.