Dorazil jsem do půlky cesty a mám tak za sebou 1500 km. Dopřál si den volna v noclehárně s dobrovolným příspěvkem, kde jsem se moc nevyspal. Ke snídani jsme zpívali hymnu.
Z ubytovny Saint-Julien-Chapteuil jsem šel posledních 17 kilometrů k městu Le Puy en Velay. Těšila mě myšlenka, že se s každým krokem blížím půli své cesty a mám tak za sebou zhruba 1500 kilometrů. Ani jsem moc nestavěl, kromě pauzy na oběd. V poledne jsem již míjel ceduli oznamující Le Puy, evropské město Svatojakubské cesty. Po další hodině jsem již míjel první z dominant města skálu Saint Michael s kostelem na špici.
Neměl jsem problém najít cestu. Je totiž značená na třikrát. Jednou značkami na domech, pak značkami na chodníku a pak stánky a restauracemi, jež lemují Svatojakubskou cestu a značkami lákají poutní turisty. V turistických informacích jsem dostal mapku s adresou vytipované ubytovny. Přestože měli mít zavřeno do tří hodin, na místě jsem jistil, že je otevřeno.
Veškerý servis pro poutníky zde realizují dobrovolníci. Nocleh je za dobrovolný příspěvek. Nedávno zde měli potíže s blechami, ale za poslední dva týdny prý nikdo nebyl napaden. Je však třeba dodržovat přísné podmínky. Na pokoje nesmí přijít batohy, aby se zabránilo případnému šíření. Přijdou do odkládací místnosti a do ložnice pouze nezbytné věci ve speciálním koši.
Jsem speciální případ
Jsem očividně jeden z mála lidí, kteří absolvují pouť ze svého domu. Výjimečně mi proto umožnili zůstat dvě noci. Ani praní servis ubytovny neposkytuje. Pro mě, ale naštěstí pro mě zajistili i vyprání. Ušetřil jsem si tak dost práce.
Spaní ve velké ubytovně
Podle legendy odstartoval poutní tradici do Santiaga de Compostela právě biskup z Le Puy. Většina poutníků proto začíná právě zde. Uprostřed týdně tu však nepanoval žádný nával. V mém pokoji o devíti lůžkách zbyly i tak jen dvě volné. Minimální soukromí bylo zajištěné v boxu se závěsem. Postel byla proležená, ale za dobrovolný příspěvek člověk nemůže očekávat žádný vysoký standard.
Drsnější část přišla v noci. Vedle mě spal chrápač. Nejhorší je, že jeden chrápající člověk rozhodí celý pokoj. Slyšíte pak, jak se za tenkými přepážkami všichni převalují a naštvaně oddechují. Naštěstí jsem s sebou od začátku nesl špunty od uší. Na spaní jsou velmi nepříjemné, ale je to jediný způsob, jak se v takovém prostředí vyspat.
Ráno probíhá podobně. Jeden budík, jeden šustič, který vzbudí celé osazenstvo. I přes špunty v uších mě vzbudil třes podlahy. Nedobrovolná vstávačka v šest hodin.
Zpěv při snídani
Organizace zajišťující servis, informace, Credencialy i značení cest je Ultreia. Má odnož i v Čechách. Tady však Ultreia provozuje i některé ubytovny. Má proto i vlastní hymnu, jež jsme společně ráno odzpívali. Spolupoutníci mi naštěstí přeložili, co se vlastně zpívá a tak jsem byl v obraze. Pochopitelně na zdar poutnictví a šťastnou cestu.
Kolem sedmé už hostitelé vyhání poutníky na ranní mši do katedrály. Každé ráno se zde koná mše za poutníky. Já však zamířil na poštu opět trochu snížit zátěž. Chtěl jsem si projít tři vrchy, na kterých je Le Puy vystavěno. Jsou však všechny hrazené a platit za prohlídku kopce čtyři eura se mi nechtělo. Vydal se zpět do noclehárny. Byl jsem kaput. Prospal jsem celé odpoledne. V místní knihovně se připojil a vyřídil další nezbytné administrativy.
Brzy na to jsem šel ale opět spát a absolvoval další drsnou noc. Ráno snídaně a hurá dál.
You must be logged in to post a comment.