Zajímavosti chilské gastronomie

Co, kde a jak se dá v Chile sníst a vypít? Co jsou humitas, merkén nebo pisco? Přináším krátký přehled rozmanité chilské gastronomie.

Gastronomie v jihoamerickém státě Chile se mezi regiony velmi liší a snad každý má svou specialitu. Obecně lze říci, že při pobřeží se hojně využívají mořské plody a vnitrozemské talíře pak často plní hovězí.

Hlavní chody:

Pastel de Choclo

Asi nejvýraznějším chilským pokrmem je zajisté Pastel de Choclo. Z názvu by sice španělštině znalým vyplynulo na mysli cosi sladkého, opak je ale pravdou.

Tento pokrm je složen z vrstev mletého hovězího a kuřecího masa, krájených vařených vajec a čerstvé z klasu nastrouhané sladké kukuřice zvané místními choclo. Na vrchu jemně posypaná cukrem, který po zapečení v tradiční hliněné misce vytvoří na povrchu výbornou krustu.

Cazuela

Je to takový vývar či „polévka“ na způsob co dům dal. Základem jsou obvykle hovězí (de vacuno) nebo drůbeží (de pollo) kosti s trochou masa a dále velké kusy zeleniny v čele s kukuřicí, mrkví, cibulí a bramborou. Vše povařené v jednom hrnci a nesmí chybět dostatek koření merkén – viz níže.

Porotos granados

Je to hustá polévka s čerstvou sladkou kukuřicí a čerstvými fazolemi. Fazole se povaří s dýní, doplní rozmixovanými zrny čerstvé kukuřice a přichutí podle vlastní volby. Výsledkem je vynikající sladká polévka.

Přílohy či k posezení s příteli:

Empaňadas

V Chile představují empaňády tradiční plněnou kapšičku. Tento obvykle slaný zámotek bývá plněný masovou směsí, sýrem nebo mořskými plody a podáván buď pečený nebo smažený. Pokud se člověk vyhne prefabrikovaným velkým emapaňádám, tak se oběd z čerstvě připravné pochoutky stane zajisté nezapomenutelný zážitek.

Sopaipilla

jsou to smažené placky různých tvarů a velikostí podobné nám známým langošům. Je to obvyklá příloha k jídlům, předkrm nebo samostatný chod k posezení s přáteli. Obvykle se podává s nakládanou pikantní zeleninou zvanou „pebre“.

Humitas

Vynikající lidovou poživatinou z kukuřice jsou pak humitas. Jedná se o rozmixovanou směs čerstvé kukuřice, která může být smíchaná s dalšími druhy zeleniny nebo kořením. To vše se zabalí do kukuřičného listu, zaváže motouzkem nebo proužkem kukuřičného listu a uvaří ve vodě, páře nebo opečené na pánvi.

Zajímavosti:

Mote con Huesillos

Jedná se o typický letní nápoj, který je velmi sytý a sladký. Obsahuje celá namočená pšeničná zrna zvaná mote a šťávu z broskvového kompotu a jednu sušenou broskev navrch. Vše v kelímku a s brčkem. Chtějí-li se Chilané osvěžit, je mote con huesillos jejich první volbou.

Pan de Pasqua

Je to chilská obdoba vánočky. Tento obvykle chuťově výrazný koláč obsahuje krájené ořechy, mandle a sušené či kandované ovoce. Je to typický vánoční zákusek.

Merkén

Koření Merkén je směsí pálivé papričky a koriandru, která se buď upeče na pánvi nebo vyudí. Je to chuťově výrazné a lehce pálivé koření.

Pisco

O výborných chilských vínech se toho u nás už dost ví. Zajímavostí však je, že v Chile dělají z vína také výbornou pálenku zvanou pisco. Je sice sporné, zda je nápoj původem z Chile nebo sousedního Peru, ale za národní nápoj jej však považují obyvatelé obou zemí.

Manjar alias dulce de leche

Manjar je směs kondenzovaného mléka s karamelizovaným cukrem. Maže se na chleba, dává se jen tak do misky, jako příloha k něčemu jinému či se mlsá jen tak z pytlíku. Používá se také jako plnidlo do koblih a ty jsou pak výborné.

Zajímavostí může být jistě i chléb pečený v písku „Tortilas de rescoldo“ (více zde) z Laraquete na pobřeží centrálního Chile.

Jak fungují stravovací zařízení

Stravovacích zařízení je v Chile několik druhů. Nám se obvykle nedařilo rozeznat jídelnu od restaurace, které se lišily zejména tím, že restaurace spíš jídlo připravovali a jídelny ho měly předpřipravené. Tento rozlišovací znak však není nijak pevný a to zejména v nižších cenových hladinách kolem 3000 – 3500 pesos (cca 100 – 130 Kč). Při vyšších cenách už se jednalo spíš o restaurace.

Běžnou formou stravování jsou také „jídelní“ tržnice s mnoha stánky, pouliční prodej z doma připravených surovin či nejrůznější stánkový prodej.

V Chile je obvyklé podávat k objednanému jídlu předkrm ve formě pikantní směsi nakládané zeleniny zvané „pebre“ s kouskem chleba nebo „sopaipillou“ (viz. níže).

Rozdíl mezi restaurací a jídelnou byl spíš v dýšku, které si v restauraci přihazují automaticky ve výši 10 %. Jeho úhrada sice není povinná, ale to neinformovaný cizinec z projevu obsluhy nepozná. Bývá totiž rovnou připsáno na mezisoučtový „účet“.

Co bych si dal i doma?

Po návštěvě Chile se ze mě stal milovních kukuřice. Z odzkoušeného vzorku chilské gastronomie bych si klidně zopakoval porotos granados, pastel de choclo i humitas. Těm, kterým chutná pálivější, by pak na stole rozhodně neměl chybět merkén.