Dobří lidé jsou tam, kde je potřebujete

Pouť do Santiaga de Compostela, veřeře
Večeře

Cestou do Klatov jsem vytvořil nový osobní rekord a dvoudenní trasu 35 kilometrů jsem urazil na jeden zátah. Nohy však utrpěly své a proto dál moc nechtěly. Plouživým tempem jsem za šest hodin urazil asi 12 kilometrů a došel tak do půli plánovaní trasy. V dešti a únavě jsem však nakonec obdržel střechu nad hladou i večeři.

V Klatovech jsem navštívil mši a získal přitom druhé památeční razítko do svého „Credencialu“. Kvůli tomu jsem však na cestu vyrazil výjimečně pozdě a to sice až kolem poledne. Po předcházejícím bezmála maratonu se nohy ne a ne rozejít. Vysoké tempo z předchozích dnů vystřídalo pomalé krok – sum – krok a postupoval jsem jen velmi zvolna.

Cestu jsem spíše než nohama posouval jen silou vůle a každý další krok jsem považoval za malé vítězství. Po šesti hodinách jsem urazil zhruba 12 kilometrů a začalo mi k tomu navíc pršet. Do obce Dlažov, jež leží zhruba v půli plánované trasy, jsem dorazil kolem půl sedmé. Nohy už dál nemohly, k nejbližšímu ubytování daleko a k tomu déšť. Téměř bezvýchodná situace.

Měl jsem však štěstí

Kolemjdoucí dobrovolní hasiči mi prozradili, že nějaké ubytování asi funguje na konci obce. Tam jsem však zjistil, že nefunguje. Cestou jsem ale prošel kolem sousedního rodinného domku a při návratu mi naproti vyběhla dívka s otázkou, co hledám. Na nocleh se pak zeptala maminky, jež mi navrhla přespání v buňce bývalého JZD, ke které má klíče. Údajně žádný luxus. Výsledek však předčil očekávání. Střecha, tekoucí voda a postel jsou pro pohodlné přenocování opravdu více než dostatečné.

Navíc jsem ještě zcela nečekaně obdržel i výbornou večeři. Paní Černá, ještě jednou velmi děkuji Vám i celé rodině za vlídné přijetí a střechu nad hlavou, když jsem ji potřeboval. Vážím si vaší pomoci.