Tisíc kilometrů je za mnou. V neděli bylo vše zavřené a mě došlo jídlo. Příroda ale byla štědrá. Přespal jsem v kapličce. V Lausanne jsem se pořádně ztratil, ale na poslední chvíli stihl vyřídit nezbytné. Nakonec jsem našel bezplatný nocleh v rodině.
Franky rychle mizely a zbýval mi ještě pěkný kus cesty. Rozhodl jsem se proto prosvištět zbývajícím Švýcarskem co nejrychleji. Z vietnamského kláštera Orsonnens jsem prošel městem Romont. Zde mě značení Svatojakubské cesty informovalo, že do Santiaga de Compostela zbývá už jen 2000 kilometrů. Mám tedy v nohách první tisíc kilometrů a můj cíl se blíží.
Byla neděle a tudíž obchody zavřené. Doufal jsem, že dopoledne stihnu najít supermarket, ale při průchodu středem města odbilo poledne. Tím zhasla i šance na nákup. K obědu jsem snědl poslední zásoby jídla a začal tak jen doufat, že vše nějak dopadne.
Postupoval jsem unavený dál na Lausanne, ale odpoledne již bylo jasné, že na jeden den je to nedostižná meta. Při průchodu městem Meziéres jsem však narazil na dalšího poutníka. Byl to Ondřej, jehož vzkaz jsem četl kdysi dávno v Německu. Krátce jsme pohovořili. Zjistil jsem, že je to maratonec a v jednom dni ujde i 60 kilometrů. Předběhl jsem ho proto, že se právě vrátil na cestu z několikadenní dovolené doma. Po chvíli jsme se rozloučili a za ním se jen zaprášilo.
Večeře z darů přírody a nocleh v kapli
Kolem páté už mi hlad hýbal žaludkem a tak jsem přemýšlel co dál. Naštěstí je příroda štědrá živitelka a tak jsem hned za městem dostal spásný nápad. Na polích právě rostou brambory, mladá kukuřice a tak jsem si posloužil. Cestou jsem ještě nalezl pole s dýněmi hokaido.
Batoh mi zeleninou ztěžknul a tak jsem začal rychle hledat místo na spaní. Sbíhali se černé mraky a tak jsem hledal spaní pod střechou. Nakonec jsem našel hasičárnu se záchodem a vodou a opodál kapličku. Rychle jsem si venku uvařil nasbíranou zeleninu, již bylo dost k večeři i na snídani. Chudá, ale zdravá a levná večeře byla v mém vařiči za chvíli hotová. Několika večeřemi ve Švýcarsku se tedy zbrusu nový vařič úspěšně zaplatil.
Se stmíváním jsem se skryl v kapličce a přenocoval na galerii. Časně ráno se sbalil, u hasičárny si uvařil zbytek zeleniny a pokračoval dál. Do Lausanne zbývalo asi šest hodin cesty a plánoval jsem tam být kolem druhé hodiny. Dlouhodobé spaní venku a absence internetu způsobila, že jsem nejen nestíhal psát blog, ale odložil jsem i placení daní na poslední chvíli.
Ztracení před Lausanne
Před městem jsem našel supermarket a po chudé večeři provedl i chudý nákup. Zbývalo mi totiž pouze 50 franků. Nakoupil jsem absolutní minimum, ale i tak se pořádně najedl. Cesta probíhala hladce až do doby, než mě rozcestník poslal špatným směrem. Asi hodinu jsem pak šel úplně jinam, přestože cesta se zdála být v pořádku. Ztratil jsem tím dvě hodiny času. V knihovně jsem nakonec zakotvil až po čtvrté.
Měl jsem dvě hodiny do zavírací doby. Telefon mi však přestal přijímat sms zprávy a tak jsem se dlouho nemohl připojit. Když jsem nalezl závadu, jediné rychlé řešení bylo obnovit tovární nastavení, čímž jsem smazal všechny kontakty i data. Po zprovoznění mi zbývalo jen 40 minut do zavíračky. Sotva jsem v poslední chvíli posledního termínu stihl odeslat platbu, knihovnice ohlásila zavíračku.
S úlevou jsem opustil knihovnu a napojil se zpět na opět dobré značenou stezku. Průchod městem mi odhalil další slabinu mého plánu a to, že pobřeží jezera bylo po několik desítek dalších kilometrů zastavěné a tedy bez možnosti někde přenocovat.
Úspěšný konec náročného dne
Již dřív jsem sbíral informace o možnostech ubytování, jež nyní přišly vhod. Nedaleko od mé pozice jsem objevil možnost noclehu za dobrovolný příspěvek. Kolem osmé večer jsem tedy bez ohlášení zazvonil na neznámé dveře. Hostitelská rodina mě i přesto vlídně přijala. Dostal jsem večeři, možnost vyprat si věci a hlavně postel. Navíc jsem konečně ochutnal celou paletu pravé švýcarské čokolády. Zkrátka to nejlepší téměř nakonec Švýcarska.
Čtěte dál:
Na cestě jako doma
