Covid-19, zdraví, (ne)bezpečí: Ptám se, pochybuji a přemýšlím…

emotikon, rouška, smailík, strach, rouška, pot
Vyděšený emotikon s rouškou. Zdroj Unsplash.

Vláda, zdravotnictví, média. Otázky a hledání odpovědí může vyvolat pochybnost. A pochybnost vede k nezávislému myšlení. Šťouralové, popírači, konspirátoři a dezinformátoři. Dělají ti druzí to nejlepší v mém zájmu a mohu jim věřit? Dělám já to nejlepší ve vlastním zájmu?

Již dříve jsme se začali zamýšlet na podivnostmi současné pandémie a pochybností ohledně bezbřehé vakcinace (psal jsem zde). Podívali jsme se na současnou politickou situaci, nemožnost volby v současném vládním směru a rizikový scénář do budoucna.

Představili jsme si proto jediné politické uskupení, které se vzepřelo současnému všeplatnému světonázoru a má potenciál jej změnit. Je jím Volný blok (psal jsem zde). A odhalili jsme také, že současná politicko-zdravotně korporátní agenda činí z kovidu bezmála nové celosvětové náboženství (čtěte více zde).

Základní lidská potřeba – bezpečí

Jedna ze základních lidských potřeb je bezpečí. Lidé potřebují se potřebují cítit bezpečně. Pokud se cítí v nebezpečí, mají strach.

Na tuto potřebu lidí reagují média, vlády i koncerny a zavádějí do praxe informace, opatření a produktů, které lidem mají zvnějšku vrátit pocit ochrany a bezpečí. A všichni tito ochránci se své role hrdě zmocnili.

Vláda a opatření

Vlády zavádějí opatření, kterými chtějí docílit toho, že se lidem odeberou dosavadní svobody výměnou za opatření, která v nich mají vyvolat pocit bezpečnější reality.

Zázračný lék

Pharmakologické koncerny zavádějí do praxe produkty, kterými lidem chtějí dát pocit bezpečí, pokud se i přes opatření vlády cítí ohroženi.

Media a opakování

Media toto celé komentují a opakují co řekla vláda a co říkají „odborníci“ z velkých farmaceutických firem, protože nabízejí, že všem vymění strach za bezpečí svým produktem nebo opatřením. Také lidé z médií chtějí vyměnit strach za řešení a bezpečí.

Ale je tomu skutečně tak?

Co když vláda strachu lidí využívá k nahánění politických bodů a třeba se jen tváří, že lidem pomáhá a přitom si nenápadně osvojuje rozhodování o jejich životech, zdraví, bezpečnosti a to mnohdy bez ohledu na jejich názor.

Co když si pharmaceutické firmy užívají pohádkové zisky a je jim jedno jaký mají lidé problém, vždyť přece každý je jiný, má jiné reakce na podněty a nemůže pro existovat jediné správné a univerzální řešení pro všechny. U některých může třeba „léčba“ způsobit neblahé následky, protože mu zkrátka nemusí sednou. Je to bráno v potaz?

Co když jsou média prostě jen vděčná za každý štěk, který mohou lidem předhodit, aby si udrželi jejich pozornost. Přece strach je nejlepší způsob jak paralizovat lidi, stačí je dostatečně poděsit a od televize už se neodlepí. A peníze tečou samy. Třeba za reklamy na vakcíny, roušky a léčiva.

Kam by ti lidé také chodily, vždyť venku je tak nebezpečno, vláda přece několikrát rozhodla za lidi, že venku to není bezpečné, tak ať raději nikam nechodí a doporučuje koukat na televizi. Do toho to jediné správné řešení bezpečnostní otázky, která každého jednou provždy ochrání a vyřeší zdraví – spásná vakcína. No jak to krásně funguje, jeden uzavřený koloběh. Tedy když do toho nikdo nešťourá.

Otazník, ležící, nakolněný
Vychýlený otazník a visící otázka. Zdroj Unsplash

Šťourové, popírači, vyvraceči, konspirátoři a dezinformátoři

Ale stále jsou tady ti otravní šťourové, kteří pochybují. A ptají se na otázky. A to je nepříjemné. Mohou se ptát i na nepříjemné otázky, na které se těžko hledá odpověď. Když se lidé ptají, mohou i nalézt nějakou tu vlastní odpověď nebo nesoulad sami. A pak mohou pochybovat…

Mohou se třeba ptát jestli:

Vládo

jestli jsou opatření přiměřená,
Jestli je strach oprávněný,
jestli je ohrožení skutečné,
jestli je bezpečnost tak ohrožena, aby ospravedlnila zaváděná opatření,
jestli jsou čísla nakažených skutečná,
jestli nejsou čísla nadsazená,
jestli si někdo tato čísla ověřuje,
jestli tyto podklady předkládají hodnověrní odborníci,
jestli vláda jedná správně,
jestli vláda jedná v zájmu lidí,


jestli se dostatečně ptá na otázky, které je zajímají,
jestli nachází správná řešení,
jestli si informace ověřuje,
jestli poslouchá diskuzi nebo si jen vybrala několik “odborníků“, kteří podporují její verzi „pravdy“,
jestli jedná podle práva,
jestli jedná podle nejlepšího vědomí v zájmu lidí, které zastupuje,
jestli trochu nepřehání,
jestli si ověřuje data,
jestli mají kde si ověřit data,
jestli si někdo skutečně ověřuje data,

jestli někdo něco neopomenul,
jestli něco nezmanipuloval,
jestli tam nejsou náhodou nějací diletanti, kteří ani nevědí co činí,
jestli vhodně reflektují potřeby obyvatel a skupin obyvatel,
jestli mají mít očkovaní skutečně nějaké výhody oproti neočkovaným
jestli je vhodné zvýhodňovat jedny na náklady všech
jestli to není nějaká bouda,
jestli se pak budu cítit v bezpečí?

Vakcíny, zdraví, zdravotnictví

jestli jsou narychlo vytvořené vakcíny skutečně bezpečné,
jestli prošli řádnou kontrolou,
jestli jestli jsou patřičně vyzkoušené,
jestli nemají neznámé vedlejší účinky,
jestli ti co je vyrábějí jsou hodnověrní partneři,
jestli doktoři, kteří je aplikují vědí co v nich je,
jestli politici, kteří je doporučují vědí, co v nich je,
jestli kdokoli ví, co s lidmi udělají za tři nebo pět nebo deset let,


jestli nemají nežádoucí účinky, které nejsou uvedené v letáku,
jestli jsou lidé před očkováním dostatečně informování,
jestli si výrobci neúčtují přehnané marže,
jestli je informovanost objektivní a plnohodnotná,
jestli se lidé rozhodují na základě své vlastní vůle,
jestli lidé činí ohledně svého zdraví informované racionální rozhodnutí,
jestli jsou studie ověřené a ověřitelné,
jestli nejsou rozdíly u jednotlivců v reakcích na celoplošné jednotné řešení,
jestli u někoho nemusí fungovat,
jestli skutečně poskytují bezpečí,

jestli je bezpečné nosit celý den roušku či respirátor,
jestli pak člověk nedýchá stále stejný vydýchaný vzduch,
jestli to skutečně něčemu pomáhá,
jestli jestli tím chráním druhé,
jestli tím chráním sebe,
jestli tím chráním alespoň někoho,

jestli existuje i nějaká jiná cesta či alternativa,
jestli někoho zajímá individuální stav lidských bytostí,
jestli lze podpořit lidskou imunitu přirozeně a přírodními přípravky,
jestli mohou pomoci třeba zavedené léky,
jestli jsou jiné možnosti léčby,
jestli je vůbec třeba léčit preventivně někoho, komu nic není,
jestli to třeba není celé podvod?
Jestli mi to skutečně přinese bezpečí?

Média

jestli média to trochu nepřehání,
jestli poskytované informace nejsou příliš jednostranné,
jestli nám říkají pravdu,
jestli si ověřují zdroje,
jestli si nechávají zpracovat nezávislé studie a porovnávají názory,
jestli mají vlastní názor,

jestli kriticky hodnotí informace,
jestli mají lidé z jejich informací dobrý pocit,
jestli jejich informace skutečně pomáhají zamezit strachu a panice,
jestli informují objektivně a vyváženě,
jestli poskytují stejný prostor různým názorovým proudům,
jestli se nenechají strhnout nebo uplatit nebo zmanipulovat,

jestli říkají pravdu nebo jen opakují co se jim řekne,
jestli je v pořádku rozdělovat společnost na dobré a špatné,
jestli to není třeba podvod,
jestli se s nimi cítím v bezpečí?

Ale to se nyní ptáme co dělají ti oni, ti jiní. Ti, kterým dáváme právo rozhodovat o nás, informovat nás, řešit naše problémy v našich životech, našem zdraví, našem bezpečí a určovat co si máme myslet, jak jednat.

A pokud se každý zeptá sám sebe i dalších na dostatečně množství otázek, může odhalit nesrovnalosti, může se chtít ptát dál, může začít hledat vlastní informace, může pochybovat a může si vytvořit i vlastní názor.

Nepříjemná otázka

A pak přichází ta nepříjemná otázka: dělám já osobně to nejlepší co mohu pro to, abych ochránil své zdraví a přijímám za něj odpovědnost nebo jen dělám to co mi tvrdí ostatní, že je správné a předávám odpovědnost na jiné. A je to tak skutečně správné? Jak to vědí, podle čeho, kdo to tvrdí, jak jsou hodnověrní, jsou třeba i jiné názory?

Ptám se, pochybuji, přemýšlím…

Čím víc se ptám sám sebe, tím víc nesrovnalostí nacházím. Tím víc pochybuji o tom, co se mi říká, co je mi předkládáno jako nepopiratelná pravda, jako jedno unifikované řešení, jedno celoplošné masové řešení. Jeden metr pro všechny.

A já se ptám, ptáte se sami sebe? Pochybujete? Přemýšlíte?

— konec článku —

Dál se můžete podívat na Videobesedu o pouti do Santiaga de Compostela (zde) a třeba si přitom i trochu vyčistit hlavu. I nadále se však můžete těšit na další zajímavá témata. Rozhodně se proto zapište k odběru novinek do formuláře níže, aby Vám nic neuniklo nebo podpořte provoz tohoto blogu příspěvkem (více zde).

Přihlásit k odběru novinek: