Přešel jsem cestou do Santiaga de Compostela hory i údolí

Východobavorská cesta Santiago de Compostela Bad Kotzting
Kostel z bývalého hradu v Bad Kotzting

Překonal jsem na Svatojakubské cestě pohoří Hohen Bogen, na jehož úpatí mě před lijákem zachránila milá stařenka. Zaznamenal jsem první úspěšný nocleh na faře. Po náročném dni, jsem našel nocleh v samostatném pokoji a dopřál si výbornou večeři v příjemné společnosti.

S vypětím všech sil jsem na Svatojakubské cestě v Německu z Neukirchenu překonal horský hřeben Hohen Bogen. Při pětikilometrovém výstupu po příkrém svahu jsem ztratil značenou stezku a podle oka, GPS a velmi nepodrobné mapy hledal správný směr. Vrchol jsem nakonec z opačné strany obešel a napojil se zpět na stezku.

Při sestupu mě stihla prudká průtrž mračen. Doběhl jsem k jediné chalupě široko daleko, kde mě paní majitelka bez váhání a sebemenší znalosti angličtiny pustila dovnitř. Pohostila mě a u rozehřátých kamen jsem si mohl zasušit zmoklé boty. Intenzivní kurz němčiny pokračoval a částečně znakovou řečí jsem vyzvěděl, že je jí devadesát let a má deset dětí. Další části vyprávění jsem bohužel nerozuměl. Pršet přestalo a na cestu jsem ještě vyfasoval jakési koblihové kuličky s rozinkami.

První noc na faře

Za slunného počasí jsem poté dorazil do města Bad Kotzting. Opět mi to nedalo a tak jsem při průchodu kolem kostela, připomínajícího spíš hrad, zkusil štěstí na faře. Bylo prázdno, ale než jsem stihnul odejít, vrátil se z města farář Herbert. Jako poutníka mě hbitě ubytoval ve farním centru.

Dle jeho informací zde byl nejprve hrad a až potom kostel. Farní centrum tedy stojí v místě bývalé hradní zbrojnice. Následně jsem obdržel teplou večeři a při té příležitosti se Herbert pochlubil kopií sošky příbramské Panny Marie Svatohorské. Ke snídani pak přizval i brazilského vikáře, se kterým jsem si vlastně poprvé v životě procvičil španělštinu.

Nohy sotva melou

Ráno jsem vyrazil směrem k městu Konzell. Nohy po předešlém horském výstupu nemohly a tak jsem ve třetině trasy únavou usnul na lavičce pod lesem. K večeru jsem pak dorazil k městečku Rattenberg, za nímž jsem nalezl příjemný penzion Perlbach.

Měl však plně obsazeno. Energická paní majitelka mi ale vymyslela ubytování v přilehlém autokempu. Přidělila mi téměř hotový pokoj, kterému chyběl jen záchod. Ten jsem však měl k dispozici o pár metrů vedle v kempu. Vlastní pokoj s velkou postelí za 10 eur na noc. Večer jsem navíc zakončil výbornými špeclemi ve společnosti místních, jež mě dobrosrdečně pozvali na pivo.

—————————–

Aktualizováno v roce 2020: S odstupem času se nyní můžete rovnou podívat na výsledek cesty aneb jak jsem dorazil do Santiaga de Compostela (čtěte více zde). Co jsem s sebou nesl za vybavení (čtěte více zde) a případně se můžete podívat na video záznam besedy z této životní pěší pouti (čtěte více zde).