Svatojakubská pouť: Regensburg překonán, komáři nikoli

Pouť do Santiága vede kolem Walhally
Walhalla

Do Regensburgu jsem po Svatojakubské pouti doběhl s mrakem komárů v zádech. Ve městě se ztratil kvůli špatnému značení, ale nakonec našel správný směr. Opět do dlouhého lesního pochodu plného komárů.

Svatojakubská poutní trasaWorth an der Donau do Regenstburgu (Řezna) měřila 30 kilometrů a abych se nezničil, plánoval jsem ji ujít za dva dny. V prvním lese jsem však byl nucen nasadit vysoké tempo. Přes hojnost zralých borůvek a jahůdek, jsem se občerstvit nemohl. Deště a teplo posledních týdnů vytvořily ideální podmínky pro komáry, kteří mě cestou málem sežrali. Jediná cesta ven z mračen dotěrného hmyzu byla vpřed a to co nejrychleji.

Vysoké tempo mi pak vydrželo po celý den. První půlku trasy jsem urazil zhruba za tři hodiny. Zde jsem potkal svou průvodkyni Elizabeth, jež šla německou část Svatojakubské pouti. Ke své trase naštěstí měla knižního průvodce, jež nás oba zachránil, jelikož trasa vedla přes dlouhé neznačené úseky. Před Regensburgem jsme navštívili klasicistní pomník věnovaný německým osobnostem Walhalla.

Regensburg (Řezno)

Noc jsem strávil v nejlevnějším ubytování ve městě v mládežnické ubytovně (něco na způsob internátu). Souputnice měla dlouhé cesty dost, a tak si cestu ráno zkrátila vlakem. Ráno jsem si prošel staré centrum Řezna, které je opravdu krásné se spoustou úzkých uliček a malebných zákoutí.

Horší však bylo nelézt cestu dál, protože přes Řezno vedl zatím nejhůře značený úsek trasy. Značky jsou daleko od sebe, některé přelepené reklamou, jiné pozotáčené a místní ani netuší, kudy by cesta měla vést. Navigace mi nefungovala a tak mi průchod centrem trval přes dvě hodiny.

Nakonec jsem se ale vymotal. „Dál už bude klid,“ říkám si. Ale ouvej, komáří doprovod opět nastoupil. Cesta vede stále podél rozvodněného Dunaje, jehož laguny komárům velmi svědčí. Vysoké tempo z předchozího dne jsem s přibývajícími komáry ještě zvýšil.

Vyčerpání je jen stav mysli

Z předchozích dnů jsem byl již značně vyčerpaný a měl otlačené nohy. Rychlost a vytrvalost s jakou jsem utíkal před mraky dotěrného hmyzu, ale překvapila i mě samotného. Cíl byl jasný: přežít. Zvolil jsem proto taktiku úprk/rychlochůze a to bez přestávek, jež zkrátka nebyly možné. Byl jsem rychlý, ale zřejmě ne dost. Z lesa jsem nakonec vyběhl obalený červenými fleky od štípanců a černými od zabitých komárů.

K večeru jsem doběhl do Kelheimu, jež je výchozím turistickým bodem k atrakcím v okolí. Z nemožnosti jít dál ani cokoli pořádně hledat jsem se ubytoval se v prvním penzionu cestou. Bohužel docela předraženém. Dál už jsem ale nemohl. První plán na ráno tak byl nákup repelentu.

Čtěte dál:
Setkání s kánětem a oslí karavana

—————————–

Aktualizováno v roce 2020: S odstupem času se nyní můžete rovnou podívat na výsledek Svatojakubské poutní cesty aneb jak a kudy jsem dorazil do Santiaga de Compostela (čtěte více zde). Co jsem s sebou nesl za vybavení (čtěte více zde) a případně se můžete podívat na video záznam besedy z této životní pěší pouti (čtěte více zde).