Biodynamická permakulturní zahrada

Permakulturní zahrada dává první plody. Provádíme údržbu a učíme se pracovat s hmyzím hotelem, slámou i výluhy z bylin. Věnujeme se semenaření a samozásobitelství zeleninou.

Od začátku našeho zahradničení na jaře letošního roku jsme ušli pořádný kus cesty. Na zelené louce, jsme doslova ze země vybudovali plodící zahradu. Naše permakulturní zahrada ve tvaru vln pro umocnění vodního živlu (psal jsem více zde) začala být velmi příjemným místem, na kterém je radost pobývat.

Semena vypučela do prvních rostlinek a první rostlinky daly první plody. Od té doby se nestačíme divit, jakým bujným rozvojem zahrada prochází a jak se každým týdnem rostlinky rozrostou do nové podoby a velikosti.

Dary zahrady

Již od druhé poloviny května dostává naše snaha zpětnou vazbou v podobě prvních plodů, které nám zahrada poskytuje. Mezi prvními výpěstky jsme tak sklízeli velké množství ředkviček, rukolu, řeřichu a špenát. Vše jsme rovnou používali na saláty nebo do polévek a dalších pokrmů.

V druhé vlně začal v hojné míře dozrávat jarní salát, takže nyní prožíváme salátové období. Další saláty navíc postupně dosazujeme tak, aby postupně dozrávaly. Uvidíme, zda si jej budeme moci dopřávat postupně přes celou sezónu. Další plody různých druhů zeleniny jsou však již také na cestě.

Údržba

Už jsme se také naučili, že nestačí jen připravit půdu a vsadit semena, aby se dostavil výsledek. Od prvních týdnů po vysazení proto pravidelně vytrháváme plevelné rostliny, aby neomezovaly v rozvoji ty záměrně pěstované.

Sklizené rostliny z první sklizně nám také uvolňují místo pro další druhy zeleniny, které mezitím dorostly do přesazovací velikosti. Zejména Milča pak čile a úspěšně rozsazuje rostliny, které jsme naseli příliš hustě a nyní již potřebují víc místa.

Společnými silami jsme také vyjednotili mrkev, mák a petržel. Připravili jsme také z větví stromů, které se přes zimu polámaly v našem lese tyčky pro rajčata. Rostliny jsme pak uvázali k tyčkám recyklovanými proužky látek, které jsme natrhali ze starého vyřazeného povlečení.

Stejným způsobem jsme z tyček vlastního lesa vybudovali i konstrukci pro popínavé fazole, které jsme pro začátek také uvázali recyklovanou látkou. Celý postup tak opět zapadá do naší vize nezávislosti a udržitelnosti (psal jsem zde).

Permakulturní zahrada a první postupy

Permakultura je podle definice na wikipedii: „koncepce přístupu k zemědělství, přírodě a životnímu prostředí obecně usilující o trvalou udržitelnost nebo ještě lépe o regeneraci přírodních zdrojů“ (více na Wiki zde).

Biodynamika pak zahrnuje vztahy mezi rostlinami a živočichy v jednom prostoru. A už nyní máme první zkušenosti s permakulturními postupy a učíme se o tom, jak se rostliny a živočichové v zahradě vzájemně doplňují.

Sláma nejen proti vysychání

Jako úplně první permakulturní postup jsme v zahradě uplatnili obyčejnou slámu. Holá půda totiž snadno vysychá a ztrácí vodu. Rozprostřením slámy v zahradě a zejména mezi rostlinami v záhonech tak chráníme půdu před přílišným vysycháním.

Sláma také omezuje prorůstání plevele, čímž nám usnadňuje práci. Mimo to ještě sláma v záhonech vypadá krásně a celá zahrada díky tomu udržovaně.

Výluh z repelentních bylin

S postupným rozvojem zahrady jsme narazili i na situace, které se snažíme řešit opět permakulturními a biologickými prostředky. Příkladem budiž malí broučci, kteří si pochutnávají na ředkvičkách a květech našich rostlin.

Vyzkoušeli jsme proto nyní poprvé výluh z kopřiv, který působí jako repelent zejména na mšice. Zkoušíme však také, zda to zapůsobí i na další druhy hmyzu. Kopřivy jsou také vynikající hnojivo, takže jejich nasazení spojuje užitečné s ještě užitečnějším.

Hmyzí hotel

Dalším postup zahrnuje využití přirozené dynamiky přírody. Nasadili jsme proto do naší zahrady hmyzí domečky. Už je obecně známý pojem hmyzí hotel.

Účelem našich hmyzích domečků však je přilákat do bezprostřední blízkosti zahrady hlavně škvory, kteří jsou přirozenými predátory pojídající některé druhy hmyzu a brouků.

Repelentní rostliny

Do prostoru záhonů také od začátku sázíme aromatické a repelentní rostliny, byliny a květiny. Doufáme, že jejich výskyt mezi zeleninou bude škůdcům obyčejně smrdět a do záhonů se tak škůdci nebudou vrhat ve velkém.

Mezi prvními rostlinami jsme tak v zahradě zaseli mimo jiné cibuli, měsíček, kopr, levanduli a další výrazné a aromatické rostliny.

Přirozené prostředí

Velkou výhodou naší zahrady je možnost využít daného přirozeného prostředí k užitku při pěstování zeleniny. Pozorováním jsme zjistili, že vzrostlá lípa na okraji zahrady poskytuje její části ideální stín během největšího odpoledního parna.

Do zahrady nám tak svítí slunce celé ráno až do 14. či 15. hodiny, kdy ji zastíní lípa a pak opět až okolo šesté večer.

Lípa tak nejen ochrání rostliny na značné části zahrady před největším žárem dne, ale také pomáhá udržet vodu v půdě, tak abychom nemuseli rostliny každý den zalévat.

Semenaření

S tím, jak některé rostliny dozrávají a uvolňují místo dalším plodinám, také necháváme část dozrálých rostlin vykvést. Hlavním výstupem této aktivity je obstarat si dostatek vlastních semen zeleniny, která je zvyklá růst a plodit v místních podmínkách.

Přestože jsou rostliny velmi přizpůsobivé, tak uvyklost místnímu prostředí zaručuje nejen větší pravděpodobnost vyklíčení a bujnějšího růstu, ale na konci snad také vyšší výnos.

Z prvních odkvetlých druhů zeleniny, se tak brzy těšíme na semena salátu, ředkviček, rukoly či špenátu. Další budou následovat s tím, jak budou další rostliny postupně dozrávat. Už teď však víme, že příští rok budeme moct vysadit i semena cibule, která přezimovala na sousední rodinné zahradě.

Díky pěstování vlastní zeleniny z vlastních semen tak nebudeme muset každý rok kupovat semena, která jsou mnohdy namořená nejrůznějšími chemikáliemi. Budeme se naopak moci zásobit vlastním spolehlivým osivem bez zdravotních rizik.

V rámci snahy o udržitelnou zahradu jsme se tak pustili do semenaření a postupně se z nás stávají semenáři.

Výhody samozásobitelství

Cílem tohoto snažení je v co nejširší možné míře dosáhnout stavu nezávislosti na dodávkách potravin „zvenčí“. Takový přístup je jednak ekonomicky výhodný, když člověk nemusí zeleninu a další vlastní výrobky kupovat a také je to možnost jak jíst zdravěji, z prověřeného a bezpečného zdroje – vlastní permakulturní zahrady.

Samozásobitelství, pěstování a zpracování vlastních potravin v místě spotřeby také omezuje ztráty, plýtvání a negativní dopady přepravy zeleniny z jednoho konce kontinentu či planety na druhý.

Mimo to je prostě fajn být samozásobitel, mít možnost uživit sám sebe z vlastních zdrojů místního původu a navíc v prověřené kvalitě. V neposlední řadě člověk ušetří i za tělocvičnu, protože práce v zahradě je sport přesahující v pestrosti pohybu nejrůznější disciplíny. Vše to navíc zapadá do naší vize (více zde).