Odliv kapitálu z ČR je oficiálně cca 300 miliard korun ročně. Podle neoficiálních odhadů pak odteče na 700 miliard korun ročně. To odpovídá bezmála osmi procentům HDP. Příliv prostředků přitom nepřesahuje dvě procenta. Zachování kapitálu na našem území jako cesta ke zvýšení blahobytu a jak tomu můžete napomoci.
Příliš mnoho energie naší země je odčerpáváno do zahraničí. Odliv kapitálu představuje odčerpání životního času a energie naší země (podrobněji na wiki zde). Nástroji takového odčerpávání životního času a energie naší země, obchodníků a lidí jsou zejména:
1) Dividendy zahraničním entitám
2) Používání platebních karet
3) Dluhy vůči zahraničním entitám
4) Vládní dluhy vůči anonymním zahraničním entitám
Pojďme se na tyto nástroje a jejich důsledky podívat trochu podrobněji. Podíváme se také na to, proč jsou tyto výše popsané body stěžejní pro udržení bohatství naší země v naší zemi a pro celkovou prosperitu nás všech.
Odliv kapitálu skrze dividendy vůči zahraničním koncernům
Krátce zopakuji: podle oficiálních odhadů Z ČR ročně odteče jen na dividendách cca 300 miliard korun ročně. Podle neoficiálních odhadů pak na 700 miliard korun ročně.
Pro představu o celkové situaci odlivu/přílivu kapitálu v regionu Střední Evropy i konkrétně ČR se můžeme odrazit od práce francouzského ekonoma Pickettyho (zde). Podle jeho poznatků představuje odliv kapitálu z naší země dokonce bezmála osm procent HDP celého českého hospodářství.
Příliv přitom podle jeho zjištění dosáhl pouhých necelých dvou procent. Takto ohromný odliv kapitálu si pak můžete představit jako takovou dodatečnou daň uvalenou na celé české hospodářství. A to už je pořádná dávka prostředků, které odtud bezúčelně odchází.
Jsou to prostředky, které na našem území přichází zahraničním entitám nebo jinými slovy zejména anonymním nadnárodním korporacím.
Jsou to prostředky, které by za normálních okolností skončily u českých obchodníků na našem území a pomohly by tak zvýšit naše národní bohatství obíhající v naší zemi. Celkově by se u nás protočilo například o oněch 700 miliard korun více.
Tyto prostředky by pak majitelé firem mohli použít například na rozšiřování podniků, zlepšení technologií nebo přilákání kvalifikovanějších pracovníků na vyšší mzdy. Stejně tak by si mohli všichni za stejné peníze dopřát více volna a odpočinku. A všichni bychom se měli lépe.
Jenže tyto peníze místo toto uvedou to samé do pohybu tak či tak, jen v zahraničí. A tady je potřeba pracovat stále více, abychom si udrželi alespoň stejnou životní úroveň.
Používání platebních karet
Placení platebními kartami je další šikovnou metodou, jak z naší země zahraniční firmy odčerpávají životní čas, energii a sílu.
Každé použití platební karty znamená, že si hned několik entit ucucne nějaké procentíčko z Vaší platby. Jsou jimi vydavatel karty (obvykle vaše banka), zpracovatelé plateb (karetní společnosti) a další zprostředkovatelé (více zde).
Každé použití platební karty znamená ztrátu cenných procent, které uhradí obchodník. U velkých obchodníků jsou to vyšší desetiny procent, u menších vyjdou běžné poplatky kolem dvou až třeba tří procent, které zaplatí obchodník z každé platby.
Zcela záměrně mají obchodníci ve smluvních podmínkách zakázáno přenášet tento náklad na zákazníka (zde). Důvodů je zřejmě vícero a spolu s ochranou spotřebitelů přichází jako jeden z nezamýšlených (nebo cílených?) důsledků i to, že jako zákazník pak nemusíte přemýšlet zda použijete kartu nebo hotovost.
Pokud byste přitom měli zvážit 3 % poplatek za každé použití karty, tak vesele používáte hotovost a na kartu se ani nepodíváte. Ale takhle nemusíte nad ničím přemýšlet a každá transakce kartou z Vašich peněz a životního času, který jste plánovali ponechat u konkrétního obchodníka odčerpává procentíčka pryč. Ani si toho nevšimnete.
Pokud má navíc společnost provozující konkrétní platební kartu nebo bránu zpracování plateb v zahraničí, ještě tím současně přihřejeme penízky kdesi v zahraničí, kde se platba zpracovává.
A jako bonus pak ze zbývajících prostředků odteče zisk pryč ve formě dividend zahraničním vlastníkům ať už vydavatelů karet či poskytovatelům platebních karet a platebních bran či bankovních a platebních institucí.
Paráda, to se to tomu zahraničí bohatne. Stačí se přicucnout na penězovod.
Odliv kapitálu skrze dluhy vůči zahraničním entitám
Tento bod ve své podstatě navazuje na výše zmíněný odliv dividend do zahraničí. Šest největších bank v České republice jsou vlastněny ze zahraničí.
Konkrétně se jedná o Českou spořitelnu, Československou obchodní banku, Komerční banku, Unicredit, Raiffeisen, Moneta (více zde). Do toho tyto instituce ještě napříč vlastní další finanční instituce, které jsou spíše jakousi jejich značkou a dále jim zvyšují zisk.
Jedná se například o Hypoteční banku, Equa nejrůznější stavební spořitelny, které dále patří pod výše uvedené a jmenovat lze sáhodlouhý seznam.
Pokud tedy používáte některou z výše uvedených finančních institucí, tak je pravděpodobné, že tyto instituce používají Vaše prostředky k vlastnímu prospěchu jinde. To platí pro vklady.
Pokud navíc máte dluh u některé z těchto institucí, tak je pravděpodobné, že naprostá většina úroků, které jim zaplatíte rovnou končí v zahraničí jako dividendy. Ano, váš životní čas, Vaše energie. Rovnou pryč.
A ano, tyto společnosti mají nějaký ospravedlnitelný náklad podnikání. I tak je nejsnazší způsob vydělávání peněz skrze úrok (dříve známý také jako lichva) a konkrétně pak složené úročení.
Každý úvěr a každý haléř, který zaplatíte na úroku, znamená značný profit pro majitele těchto institucí. Jen za minulý rok tak banky a spořitelny vydělali na našem území 70,58 miliardy korun čistého (krásné počtení zde). Naprostá většina z tohoto balíku bez zaváhání zamíří do anonymních zahraničních centrál.
Jsme tu pro zahraniční entity doslova zlatý důl. Takže kvízová otázka zní: kam mizí Vaše bohatství?
Vládní dluhy vůči anonymním zahraničním entitám
Další specifickou kapitolou jsou státní dluhy. Podle oficiálních informací dluží náš stát k polovině letošního roku celkem 2,707 bilionu korun (zdroj mfčr zde). Podle oficiálních informací to pak představuje 42,3 % HDP. K tomu je dále potřeba přičíst dluh samospráv a státních institucí, který ale naštěstí činí menší část celkového zadlužení.
Je však zajímavá informace, že jen splátky státního dluhu stojí nyní cca 40 miliard korun. Ministerstvo financí navíc očekává, že toto číslo vzroste v nejbližší době na dvojnásobek tedy cca 80 miliard korun ročně, jen na úrocích.
Takže nemít státní dluhy, tak bychom dokázali asi pěkně zahýbat se stavbami dálnic. Při běžné ceně složitějšího úseku cca jedna miliarda bychom jen místo splátek mohli stavět jako o závod.
Dále stojí za zmínku, kam tyto peníze odtékají. Podle informací z MFČR je zřejmé, že dluhopisy jsou z bezmála 65 % držené českými finančními institucemi (byť mnohé se zahraničním vlastníkem). Z toho 16,4 % celkového státního dluhu drží české penzijní fondy. Dalších bezmála 27 % pak drží napřímo nerezidenti tedy zahraniční subjekty.
Vzhledem k objemu přímého držení státního dluhu nerezidenty a objemu kapitálu (tržního podílu), který kontrolují zahraničí finanční entity působící na našem území (výše uvedené banky se zahraničními vlastníky) lze očekávat, že odhadem tři čtvrtiny uhrazených úroků ze státního dluhu opět zamíří jako výnos do zahraničí.
Problematika hodnoty dluhu vůči HDP
Dále jsme nastínili problém, že vyjadřování celkového zadlužení země vůči HDP má dvě zásadní vady. A to, pokud HDP roste, tak podíl dluhu vůči HDP klesá. To je ta lepší část, na kterou všichni zadlužovači a vyvolávači inflace spoléhají. Nelze to však považovat za spolehlivý ukazatel.
V případě jakéhokoli poklesu nebo zpomalení HDP to totiž znamená katapultování poměrné výše státního dluhu do velmi vysokých procentuálních hodnot. Zadlužení ani úroky se totiž v čase nezastavují, ale naopak vždy jen rostou. Za to HDP může kdykoli zamrznout nebo klesnout.
Stačí proto sebemenší recese a tento ukazatel poskytne zcela rozdílné hodnoty, které budou hluboce v neprospěch nás všech. O tomto fenoménu a jeho rizicích jsem psal již dříve (zde).
Co jsou to peníze?
Je třeba zopakovat, že peníze jsou životní čas strávený s jejich vyděláváním (psal jsem zde). Je to naše životní energie vyjádřená ve formě peněz.
Výše popsané prostředky jsou nástroje pro práci s časem a životní čas nás všech, který z velké většiny odchází do zahraničí. Je to také značná páka na celou naší zemi, lidi, politiky i obchodníky.
Co s tím lze dělat?
Chceme-li aby se nám tu lépe žilo a abychom bohatli jako celá země, měli bychom se pokusit alespoň omezit odliv kapitálu do zahraničí. A ani se přitom nemusíme nijak výrazně omezovat. Stačí jenom změnit některé zvyky.
1) Podporovat český maloobchod, výrobu a služby
Již dříve jsem proto psal proč je pro nás všechny výhodné nakupovat u českých obchodníků, od českých výrobců a skutečně české výrobky – a podpořit tak fungování českého maloobchodu (zde).
2) Podporovat hotovost a cíleně omezovat platby kartou – kde to lze
Stačí si také uvědomit, že některé naše akce mají své důsledky. Třeba zvyk placení kartou u nás není příliš dlouho. A stále ho můžeme snadno zvrátit. Neznamená to, že kartu nesmíme používat a kdo ji použije je protinárodní živel. Naopak, je to v mnoha případech užitečná služba. Má své pro a proti.
A být si vědomi obou stran mince znamená vědomou možnost se rozhodnout, zda ji chci nebo potřebuji nyní použít. A pokud to není nutné, lze opět zvýšit vlastní používání hotovosti. Lokální obchodníci to rozhodně ocení.
3) Omezovat zadlužení, případně si půjčovat u českých finančních institucí
Dluhy sami o sobě odčerpávají prostřednictvím úroků životní čas člověka. Lze ale pochopit, že v některých případech je využití cizích prostředků užitečné.
I v tom případě však lze preferovat využití českého kapitálu s českým vlastnictvím. Důsledkem pak bude, že skutečně čeští majitelé finančních institucí budou takto získané prostředky utrácet a investovat u nás nebo rozšiřovat své podnikání do zahraničí. Oboje bude mít v konečném důsledku opět pozitivní vliv na celou naši zemi.
4) Volit si zástupce státní správy, kteří zastupují naše zájmy
Důležitým krokem je také správně si volit zástupce do veřejných funkcí naší země. Je zcela zřejmé, že naprostá většina dosavadních vlád problém vyvádění kapitálu z naší země pryč nejenže neřešila, ale naopak podporovala. Podporovala usazování zahraničních entit na našem území a zadlužování našeho státu.
Volba zástupců, kteří budou skutečně zastupovat naše domácí zájmy i vůči tlaku zahraničních entit a států je klíčovou dovedností ve stabilizaci a obrácení stávajícího nevyhovujícího stavu ohledně poměru odlivu a přílivu kapitálu vůči naší zemi.
Podpora Reignite freedom
Výše popsané kroky se shodou okolností doplňují s programem celosvětového hnutí na obnovu svobody po kovidovém nátlaku a akcích, kterými vlády a globalistické organizace omezují naši vlastní svobodu. Hnutí Reignite freedom proto rozjela program s názvem Global Walkout. V překladu něco jako „celosvětové vykročení“ lepším směrem.
Tyto kroky doposud jsou:
1) používat hotovost tam, kde to jde.
2) Podporovat místní farmáře
3) Přestat používat manipulativní mainstreamová média
4) Přesunout své dluhy do místních bank a kooperativ
Je dobré vědět, že jsme na stejné vlně se světem i v pozitivním světle.
— konec článku —
Dál se můžete podívat do e-shopu Motivář.cz a vybrat si z řady designových motivačních obrazů s citátem s podtitulem „denní dávka motivace a dobré nálady“. Případně se domluvit na osobní konzultaci ohledně možností ochrany majetku i přes přicházející ekonomické turbulence (zde) anebo se můžete podívat na Videobesedu o pouti do Santiaga de Compostela (zde) a třeba si přitom i trochu vyčistit hlavu.
I nadále se však můžete těšit na další zajímavá témata. Rozhodně se proto zapište k odběru novinek do formuláře níže, aby Vám nic neuniklo nebo podpořte provoz tohoto blogu příspěvkem (více zde).
Přihlásit k odběru novinek:
You must be logged in to post a comment.