Otázka zadlužení, která hlodá v mysli. Dělají to tak přece všichni a ve srovnání jsme na tom přece ještě dobře nebo ne? Výhody i nedostatky české ekonomiky a příležitosti do budoucna.
Naše mysli soustavně zaplavuje neustávající příval ruchů, kterými sdělovací prostředky často odvádí naší pozornost (více o udržení pozornosti čtěte zde) od toho důležitého, co se kolem nás děje.
Mediální hvězda posledního roku známá jako COVID, nám zabírá mnoho myšlenkové kapacity, která nám pak možná trochu schází jinde.
To hlavní co se nyní děje nám tak možná uniká. A zatímco si plníme hlavy informacemi a čísly, které možná ani vědět nepotřebujeme, na povrch pomalu ale jistě vyplouvá jiná dlouho neřešená záležitost.
Otázka v mysli
V koutku oka na hranici zorného pole se nám tak již dlouho rýsuje podstatně významnější záležitost, než je celá akce Covid. Všichni o této záležitosti už dlouho víme a jen jí dlouhodobě nevěnujeme pozornost, jelikož jsme si na její přítomnost již tak nějak zvykli.
Často nám však někde v zaprášeném koutku mozku vrtá ta otázka s velkým otazníkem i vykřičníkem, která se ptá, jak je to možné, jak to funguje, jak to, že to tak opravdu zatím nadále funguje.
Tato otázka zahrnuje peníze, banky, daně a dluh a zní: „kde se všechny ty peníze berou“ a „jak funguje mechanizmus jejich vzniku“?
A jedna otázka vyvolává další a čím jednoduší je otázka na začátku tím, obsáhlejší je její vysvětlení. Nelze proto očekávat nalezení pochopení v jednom článku, a stejně tak možná ani stovka článků by celou tuto problematiku ve své šíři nepostihla. Přesto můžeme tento zajímavý fenomén zkusit alespoň nakousnout z některého úhlu pohledu.
Když oni to tak dělají všichni
Ke konci roku 2020 dosáhlo celosvětové zadlužení hodnoty 365 % vůči celosvětovému HDP (zdroj zde). To v překladu znamená, že celý svět (včetně nás) dluží souhrnně komusi tří a půl násobek objemu zboží služeb, které celkově dokážeme jako lidstvo reálně vyrobit či vytvořit a prodat.
Co nás Čechy ale zajímá nějaký svět. U nás je přeci všechno v pohodě nebo ne? I u nás ale padají rekordy v zadluženosti jeden za druhým a ten svět se snažíme dohnat opravdu rychle.
Zadlužení vlády, tedy celé naší země včetně kohokoli z Vás, kteří právě čtete tento článek, dosahuje podle oficiálních údajů hodnoty bezmála 40 % vůči státnímu HDP, tedy zjednodušeně vůči celostátnímu aktuálnímu objemu zboží a služeb, které protečou celou naší zemí. To v přízemních číslech znamená 191 000 Kč na každého z nás včetně novorozenců a důchodců (více zde).
Do toho je spousta Čechů, kteří jsou individuálně v dluzích až po uši. Při nejvyšších cenách nemovitostí se nejvíc zadlužují a s tím také souvisí neustále rostoucí objem zadlužení domácností. Posledních několik let i na tomto poli padá jeden úvěrový rekord za druhým (více zde).
Jako by toho nebylo málo, tak snad nejméně vhodný druh zadlužení formou spotřebitelských půjček na věci, které obecně nepotřebujeme, je také na vysokých číslech a schopnost splácet spíš na ústupu (více zde).
A kdyby ani to nestačilo, tak nás za tohle všechno „svět“ ještě pochválí. Například ratingová agentura Moody‘s nám (zejména tedy státu) s tímto vším potvrdila krásný úvěrový rating, abychom si mohli ještě více napůjčovat (čtěte více zde).
Jak dlouho to asi potrvá, než s aktuálním pětiprocentním ročním schodkem státního rozpočtu doženeme v úrovni státního zadlužení onen vyspělý svět, který nás dnes tak pěkně chválí?
Ve srovnání jsme na tom přece dobře
Asi největším sebeklamem přitom může být srovnání s jinými lidmi a státy. Když problematiku zadlužení zjednoduším na zadlužení států vůči svému HDP, tak přece spousta zemí je na tom výrazně hůře, než my s našimi 40 %.
Takové státy jako jsou USA (107 % – zdroj zde), Francie (116 % – zdroj pro evropské země zde), Velká Británie (100 % – zdroj zde) či snad ti na které máme tendenci ukazovat prstem jako na příklady třeba Španělsko (114 %), Itálie (154 %) nebo Řecko (199 %) jsou na tom ještě hůř, takže ve srovnání jsme na tom přece jen ještě dobře nebo ne?
Chtělo by se odpovědět příkladem, že pokud někdo vyskočí z okna v 10. patře a ještě nedopadl, tak si asi také neřekneme, že když vyskočíme pouze ze 7. patra tak to vlastně není tak nebezpečné, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Ošidnost poměrného srovnání
Na povrchním srovnání zda je státní zadlužení v pořádku či ne mi v zásadě chybí obecné povědomí o několika zásadních věcech. Těmi jsou například srovnání dluhu vůči HDP, tedy zjednodušeně vůči aktuálním příjmům, které jsou v čase proměnlivé a velmi ošidné.
Dokud nám totiž rostou příjmy, tak se zadlužení v porovnání s těmito příjmy snižuje nebo alespoň neroste zdaleka tak rychle. V poměrném srovnání dluhu vůči příjmům tak zůstává hodnota zadlužení nízká protože rostoucí HDP toto procentuální vyjádření zadlužení v dobrých časech opticky snižuje. V méně dobrých časech se naopak rychle ukazatel rychle zvyšuje.
Bezprecedentní období růstu
Dost možná je proto zadlužení států nízké jen na oko, jelikož si nyní už přes deset let užíváme bezprecedentně dlouhé období růstu příjmů. Historicky za posledních sto let trvá jeden krátkodobý ekonomický cyklus v průměru sedm let.
Nyní počínaje rokem 2009, kdy tak nějak odezněly následky poslední ekonomické proměny, tak současný ekonomický vzestup nebo-li konjunktura drží i přes určité výkyvy již bezmála dvanáctým rokem v řadě.
Za tu dobu jsme zažili plnou zaměstnanost a museli jsme jako země pro příval zakázek dokonce dovážet pracovníky z mnoha zemí světa, aby české podniky vůbec mohly dál vyrábět.
Tím nejspíš došlo i k určité deformaci povědomí o těchto pravidelných zákonitostech, při kterých se střídá období růstu s obdobím poklesu. A přesto, že jsou tyto změny přirozenou součástí koloběhu života, tak máme tendenci zapomínat, že život se vyvíjí v cyklech a historie se čas od času opakuje.
Výhoda i achilova pata českého hospodářství – průmysl
Česká republika má v tomto ohledu navíc určitou dvousečnou sekeru. Tímto dvojím ostřím je fakt, že naše země je bez ohledu na to co si myslíme malinká a ohromě závislá na exportu výrobků dlouhodobé spotřeby.
Zboží dlouhodobé spotřeby je obvykle průmyslové a strojírenské zboží, které si zákazník jednou koupí a pak jej velmi dlouho využívá.
Typickým příkladem budiž pro velké zjednodušení automobil, jehož životní cyklus trvá možná v průměru něco mezi 7 a 15 lety, ale při dobré údržbě klidně i déle. V takovém případě si zákazník může nové auto koupit, ale pokud bude mít hlouběji do kapsy, tak je to snad poslední věc, kterou si koupí. Člověk se zkrátka hecne a vydrží déle i se starším vozem.
A to je právě ta Achilova pata českého hospodářství. Naše výrobky si lidé rádi koupí, ale často se bez nich také obejdou. Je to sice velmi zjednodušený příklad, ale vzhledem k významu automobilového průmyslu v českém hospodářství celkem i relevantní.
Stálo by také zde také zmínit se o faktu, že mnoho v Česku působících podniků majetkově vůbec není českých, což s sebou nese další souvislosti (čtěte více zde).
Rychle nahoru, rychle dolu a naopak
V širším pohledu toto dvojité ostří funguje tak, že jakmile se začnou mít lidé po světě majetkově lépe, tak zájem o průmyslové zboží rychle roste. Pokud se trend otočí, tak stejně tak rychle padá.
Když potom opravdu přijde náročnější doba, tak první co zákazníci přestanou kupovat jsou nová auta a obecně zboží dlouhodobé spotřeby. Výhodou však zůstává, že průmysl také disponuje určitou setrvačností, což některé nepříznivé vlivy přinejmenším tlumí.
To ve zkratce znamená, že podíváme-li se znovu na srovnání s ostatními zeměmi, tak je třeba vzít v potaz, že mají jinou strukturu ekonomiky. A přestože se tyto struktury do určité míry překrývají, tak stále platí, že když dva dělají totéž, není to totéž.
Kumulace faktorů
Pokud tak dopustíme vysoké zadlužení v době, kdy se poptávka z jakéhokoli důvodu na delší dobu výrazněji sníží, klesnou příjmy i zaměstnanost, tak se spolu s tím raketově zvýší procentuální vyjádření dluhu vůči HDP.
S tím se pak samozřejmě tyto dluhy hůře splácejí a to zejména ty zahraniční a v cizích měnách. Méně pracujících, méně příjmů, méně odvodů a dluhy, jejichž úroky se v čase nezastaví.
Nic neroste do nebe
Trochu mi připadá, jako by se možná až příliš mnoho lidí nechávalo uchlácholit líbivými pohádkami, které nás mají uklidnit a vyvolat pocit bezpečí, že zadlužování je vlastně normální a v pořádku.
A že je důležité si zachovat ono pohodlí, kterému jsme přivykli a kterého se nechceme jen tak vzdát ani na úkor budoucnosti. Ale co, vždyť nakonec to tak dělají všichni.
Jen je třeba si uvědomit, že nic (kromě dluhů) neroste do nebe a po rekordních letech zpravidla přicházejí ty méně rekordní. Jen se předem neví, kdy tomu tak bude, ani jaké to bude.
Změna jako příležitost
Výše popsané však nutně neznamená nějakou katastrofu. Je potřeba si uvědomit, že každá situace má minimálně dvě strany.
Musíme se jen naučit dívat se na věci z širšího pohledu a brát změny, které v souvislosti s důsledky dluhů časem přijdou jako příležitost k dalšímu zlepšování.
Příležitost zlepšit sami sebe, naučit se něco nového a také jako příležitost pro svět, aby mohl uvolnit místo pro to nové, co bezpochyby také přijde. Konec jedné cesty znamená vždy jen začátek druhé (čtěte více zde) a to ať už si pod tím představujeme cokoliv.
Co můžete dělat?
Trocha osobního průzkumu situace a vzdělávání v této problematice ještě nikdy nikomu neuškodila. Zkusit se zamyslet nad tím, co bylo a co z toho všeho může vzejít, určitě také není na škodu. V tomto ohledu připravuji videokurz z oblasti ochrany finančního majetku a investování podle ekonomických cyklů (čtěte více zde).
Objevují se také zajímavé finanční modely, které nám všem mohou do budoucna skýtat zajímavé možnosti a příležitosti. Těmi jsou například dříve popsané kryptoměny, které je nově možné těžit také prostřednictvím mobilních telefonů. Čtěte víc o kryptoměně Pi (zde) a kryptoměně Bee (zde).
Je také užitečné zamyslet se nad způsobem jakým utrácíme a případně trochu přehodnotit přístup k výdajům. Inspiraci k tomu lze najít například v nedávném článku o placení životním časem (čtěte více zde).
V době náročné na psychiku se také určitě vyplatí v rámci možností se odpojit od neustálého přívalu informací a dát si myšlenkový detox (čtěte více zde) nebo si trochu oddechnout jinými informacemi a třeba se podívat na besedu o pěší pouti do Santiaga de Compostela (více zde).
Dál se můžete podívat například na poučnou Videobesedu o pouti do Santiaga de Compostela (zde) a i nadále se můžete těšit na další zajímavá témata. Rozhodně se proto zapište k odběru novinek do formuláře níže, aby Vám nic neuniklo nebo podpořte provoz tohoto blogu příspěvkem (více zde).
Přihlásit k odběru novinek:
