Práce z domova se stala realitou. Odpadají zbytečné ztráty s dojížděním a my se učíme fungovat novým způsobem. Donedávna nepředstavitelné se lusknutím prstu stalo skutečností a jsme napůl cesty stát se freelancery.
V návaznosti na hledání pozitivních stránek současné reality, o které jsem se snažil v posledních článcích (čtěte zde), jsem objevil několik dalších pozitivních aspektů, které současná situace přináší.
Práce z domova, která byla donedávna výsadou nemnoha freelancerů neboli nadšenců na volné noze, se totiž nyní stala z okrajové záležitosti celorepublikovým mainstreamem.
Ukazuje se, že v mnoha případech opravdu není nutné dojíždět za prací dlouhé vzdálenosti, jen proto, abychom se mohli tvářit, že děláme věci správně, tak jak si to zaměstnavatelé, kteří myšlením zamrzli v průmyslovém věku představují.
Vize nyní skutečností
Když jsem v roce 2018 psal článek Decentralizace práce jako řešení dopravní situace (více zde), dojížděl jsem z Příbrami za prací do Prahy. Každý den v ranní zácpě na dálnici před hlavním městem jsem si říkal, proč to vůbec dělám, když dobře polovinu práce bylo možné dělat na dálku z domova.
Ptal jsem se sám sebe, zda je vůbec dneska ještě potřeba, aby lidé do práce jezdili, alespoň tedy ti z nevýrobní sféry a zejména pak kancelářští pracovníci.
Čas v luftu
Denně jsem při tom strávil tři až čtyři hodiny svého životní času naprosto zbytečným sezením v autobuse a další hromadné dopravě. Celé toto kolečko stálo nejen čas, ale také nemalé peníze. Časové ztráty se zvyšovaly s počtem dojíždějících, když se v posledních letech stále větší počet lidí štosoval na stále stejně široké příjezdové silnici.
Všichni každý den putovali naprosto stejně ráno tam a naprosto stejně každý večer zpátky. A mezitím se snažte nějak pracovat a potom ještě nějak žít. Ani dnes mi to ještě nedává smysl.
Ztráty, ztráty, a ztráty
Nejen, že celé toto kolečko stálo ohromné množství času, energie a peněz, ale mělo to ještě mnohé další vedlejší ztrátové efekty.
Vezměte si třeba ztráty z placení prázdných bytů a domů, které lidé přes všední den strávený v práci ani nepotřebují. Kolik je v nich místa, které jen tak zbůhdarma leží a lidé se tam chodí jen na noc vyspat. Tedy mnoho zbytečně vyplýtvaného potenciálu.
Představte si ztráty na opotřebení automobilů a vozidel, které pak stejně přes noc i celý den stojí na parkovišti. Dále ztráty na spotřebě pohonných hmot, na poškození silnic, na potřebě tyto silnice neustále rozšiřovat, aby stačily náporu. Ztráty energie z negativních emocí například vzteku, že v celém tomhle zbytečném procesu lidé vůbec musí být a neustále tím ztrácet.
Po tři čtvrtě roce jsem byl z tohoto procesu nakolik odvařený a vyčerpaný, že jsem raději podal výpověď, než abych takovým způsobem ztrácel životní energii a čas byť o den déle.
Řešení? Práce z domova
A přitom stačí tak málo. To čemu se mnohé firmy snažily za každou cenu vyhnout, nejspíš z důvodu, aby neztratily kontrolu nad svými zaměstnanci, a zamlouvaly to nejrůznějšími důvody, se nyní stalo v okamžiku realitou.
Každá firma či instituce, která chce v současné situaci nějakým způsobem fungovat, se musí naučit fungovat na dálku. Najednou není pro mnohé profese nutné do práce dojíždět. Ukázalo se, že není nutné být s kolegy neustále na jednom místě.
I školy se svými žáky nyní začaly fungovat z domova. A ukazuje se, že když se chce (nebo musí), tak to jde.
Možné jen to, co dokážeme představit
Do nedávna nepředstavitelné, se tak stalo skutečností. Výsledek bude nejspíš stejný a možná i lepší. Jen tím všichni nakonec ušetří.
Je až pozoruhodné, jak rychle tato transformace proběhla. A jelikož je možné jen to, co si lidé dokáží představit, doufám, že se od teď stane práce z domova představitelnou možností pro výrazně větší skupinu lidí.
Možná, že se tímto způsobem změní i zastaralé myšlení o dojíždění do práce a možná se potom někteří rozhodnou tímto způsobem fungovat dál a nevracet se již zpátky do starých kolejí. A nezbývá než doufat, že si to lepší ze současné situace ponecháme i do budoucna.
