Dojíždění a dopravní zácpy jsou jako symptom zastaralého myšlení. Problém nevyřeší ani spolujízdy ani rozšiřování silnic. Internet umožňuje decentralizovat práci zejména v sektoru služeb. Řešením může být práce na dálku nebo práce na volné noze.
Od dob průmyslové revoluce probíhá koncentrace pracovních příležitostí a lidí v centrech výroby a spotřeby. Tato místa kombinují dostatek pracovních příležitostí s dostatečnou poptávkou a jsou tak logicky atraktivní pro firmy i pracovní sílu, což umožňuje inovace a rozvoj. Blízkost a dostupnost lidí i práce jsou zkrátka plné příležitostí. Dlouhou dobu to také pomáhalo snižovat chudobu a hnát náš svět kupředu.
Koncentrace lidí však nadále pokračuje a už nějakou dobu působí spíš potíže, než aby pomáhalo. Situace ani nijak reflektuje technologický vývoj, který mezitím nastal.
Všichni naráz tam a zase zpátky
Všichni už víme, že centralizace práce a lidí ve velkých městech nadále není řešením, ale spíš příčinou problému. Stačí si představit každodenní dopravní zácpy a infrastrukturu, která naprosto nedostačuje náporům dopravy ve špičkách. Nebyla na to prostě stavěná. Ve významném českém centru v Praze, ještě pár desítek let nazpět nikdo moc nepočítal s tím, že bude třeba pojmout tak ohromné množství pojízdných stojů nejen tak aby projely ale, aby měly také kde stát přes den, kdy nejsou třeba.
Dostupnost automobilů sice zpřístupnila široké okolí výrobně-spotřebních center levné dopravě a zpřístupnila lepší pracovní příležitosti širšímu spektru lidí, ale vyústila v kolabující dopravní situaci.
Zácpy jsou před Prahou na denním pořádku. Největší nápor přitom nastává tradičně v pondělí ráno, kdy doprava kolabuje směrem do centra města a v pátek odpoledne, kdy kolabuje na výpadovkách směrem z města. Ještě horší situace nastává kolem prodloužených víkendů nebo svátků či se začátkem prázdnin.
Problémy jsou tu hned dva. Jedním je dojíždění a pak fakt, že ohromné množství lidí dělá stejný úkon ve stejný čas. Jejich kombinace obvykle ústí v kolabující dopravní situaci ve špičkách. Mimo tyto špičky jsou silnice dobře průjezdné a jejich kapacita dostatečná.
Neefektivity
Stačí si uvědomit, jak ohromné ztráty takový přístup přináší. Kolik času lidé ztrácejí při dojíždění a v zácpách. Dojíždění na vzdálenost do jedné hodiny se stalo standardem. Výjimkou však není ani dojíždění delší. To znamená, že dojíždějící člověk ztrácí každý pracovní den svého života hodiny na cestě. To je čas, který by mohl věnovat něčemu důležitému. Ať už práci, péči o rodinu, přemýšlení nebo prostě odpočinku.
Dojíždění je zároveň značně neefektivní z hlediska nákladů. Jen na udržení vlastní produkce, tedy schopnost dojíždět, pracovat a odnést si domů výdělek, musí člověk vynaložit tisíce z těžce vydělaných peněz. Přichází náklady na auto, údržbu a samozřejmě palivo.
Zároveň také utrácíme ohromné prostředky za prostor k bydlení, který ani nevyužíváme. Náš čas trávíme na cestě či v kanceláři a doma je přitom nevyužité, prázdné místo.
Částečný zlepšení efektivity
Na stole jsou samozřejmě možnosti, jak zvýšit efektivitu systému. Odborníci při pohledu na prázdné vozy jen s řidičem v zácpách často mluví o spolujízdách, které by celému systému ulevily, zlepšily využití kapacit automobilů a snížily náklady.
Stejně tak je za viníka dopravy často označovaná nedostatečná infrastruktura a kapacita silnic. Je však třeba mít na paměti, že silnice jsou jen těžce zaplacený prostor pro další auta, který se dřív nebo později zaplní. Stavba dalších silnic navíc probíhá za ohromných nákladů finančních a lidských a obvykle i škod na životním prostředí nebo nutnosti odebírat další a další plochy zeleně a půdy.
Stavět víc dálnic a dostat víc lidí na cestu sice přechodně vypadá jako řešení, ale ve skutečnosti to neřeší primární příčinu problému. Navíc to jen umocňuje současný problémový stav, protože dostatek silnic navozuje iluzi, že s naším životním stylem je vše v pořádku. Stačí postavit silnici a jede se dál.
Řešení v sektoru služeb
Skutečným řešením je však až decentralizace práce a její návrat tam, kde lidé skutečně žijí. Návrat obyvatel zpět do maloměst, na venkov a k jejich domovům. Moje teorie má i svá omezení. Například výrobní firma závislá na lidské práci by s takovým přístupem asi těžko pochodila. Stejně tak pole se na dálku také neobdělá, alespoň zatím ne.
Většina pracovních míst se však dnes přesouvá do sektoru služeb, které jsou navíc drtivě zastoupeny právě v dopravou nejhůře postižených centrech. Ve službách a zejména při kancelářské práci už je práce z domova snadno dosažitelným řešením. Profese typu účetní, pracovníci ve financích, markeťáci, obchodníci a nejrůznější kreativní profese do práce už vůbec nemusejí chodit. Mohou pracovat odkudkoli.
Je úplně jedno, jestli sedíte u počítače a u internetu doma nebo kdesi v kanceláři. To co skutečně potřebujete je stůl, židle, telefon, počítač s potřebným softwarem a připojení k internetu. Toť vše.
Jediný benefit, který fyzický pobyt na jednom pracovišti přináší je sociální kontakt s kolegy. Ten však lze při troše plánování shrnout do pravidelných setkání.
Legislativa a bezpečnost
Zaměstnavatelé určitě mohou argumentovat bezpečností pracovních zařízení či internetového připojení. Dále také právními nejasnostmi typu možného zranění v pracovní době ve vlastním domě, které česká legislativa zřejmě nedostatečně kryje.
Kde však je vůle, tam se cesta vždycky najde. Myslím, že největším problémem nadále zůstává všeobecná nedůvěra k tomu, co takový decentralizovaný pracovník dělá, když ho není vidět.
Volná noha a odpovědnost za sebe sama
Když vývoj myšlení nereflektují ani firmy ani legislativa, tak se člověk musí poohlédnout po řešení sám. Už jsem na vlastní kůži vyzkoušel, že najít práci s výhodou práce z domova je u nás přinejmenším velmi nesnadné. S dojížděním mi však již trpělivost došla a rozhodl jsem se proto situaci vyřešit po svém.
Začal jsem opět působit na volné noze, pracovat svobodně, využívat práce na dálku a být takzvaně freelance. Je to náročnější a člověk se přitom musí neustále učit a řešit nejrůznější administrativu od hledání zákazníků po daňová přiznání. Přínos v podobě prostoru pro seberealizaci a hlavně opětovné získání kontroly nad vlastním časem a životem za to však jednoznačně stojí.
Tipy, nápady a inspirace?
Máte vlastní zkušenost a pozitivní příklady, jak se práci na dálku podařilo vyřešit Vám? Nebo u Vás ve firmě? Vymysleli jste nějaký jiný způsob, jak zlepšit užitek z vlastní práce a času? Či jak zlepšit efektivitu dopravy a dojíždění, aby dávala trochu smysl? Napište mi svou zkušenost na facebooku blogu (zde).
Mohlo by vás zajímat:
Vyzkoušejte digitální detox (zde). Případně si přečtěte článek na téma jak se vymanit z pocitu, že člověk stále něco nestíhá a je proto V zajetí času (zde).