Změna je život, tak proč se brzdit

Změna je život, věci brání změnám i životu. Jak naslouchat impulzům, přestat se brzdit a využít lenosti ke svému prospěchu.
Změna je život (Zdroj: Samphoto stock)

Svět, lidé i situace jsou v neustálém pohybu. Jak naslouchat impulzům, přestat se brzdit nejen přebytkem věcí a využít lenosti k vlastnímu posunu. Život nabízí změny v ten správný a potřebný čas.

Člověku stačí k životu málo. Přesto jsme si zvykli potřebovat a schraňovat věci, které vlastně ani nepotřebujeme pro případy, které zpravidla ani nenastanou. Čím víc místa člověk má, tím snazší je ho zaplnil věcmi, které se mohou někdy hodit.

Tip: S čím lze pěšky přejít Evropu a vydržet i rok na cestě jsem psal (zde).

Určitě znáte ten palčivý pocit, že když něco vyhodíte, určitě to brzy poté budete potřebovat. Proto je dobré se věcí zbavit co nejdřív. Pokud nakonec opravdu potřeba oné roky vyhozené věci přijde, tak to člověka zpravidla nebude tolik trápit.

Tip: Více o zbavování se věcí jsem psal (zde).

Velká výhoda pohybu ať už ve formě cestování nebo stěhování je v tom, že věcmi musíte hýbat. Je to příležitost si uvědomit, co kde máte, roztřídit to, částečně vyházet, zabalit a až pak přepravovat. Přitom si člověk uvědomí, kolik toho opravdu má, na co už zapomněl a může se zamyslet nad tím, co vlastně už nepotřebuje nebo to už dlouho nepoužil, takže to vlastně také nepotřebuje.



Naslouchání impulzům

Na všechno jednou přijde vhodný okamžik nebo impuls. Mnozí citlivější lidé ho vycítí sami. Vlastní impuls jim pak postačí k tomu, aby ve svém životě sami změnili, co je třeba.

Jiní se pro změnu potřebují zdravě a konstruktivně naštvat, aby sami sebe vyhecovali k realizaci potřebných změn. K tomu obvykle dochází až v situacích, když už jsou takové změny nezbytně nutné.

Ostatním, kteří si s vlastními impulzy nevystačí, je zařídí sám život. Obvykle se přitom postará, že je skutečně obdrží a nepřehlédnou je, ani kdyby sebevíc chtěli. Můžou přijít formou vynucených změn v práci, v rodinném či partnerském životě atp. Obvykle jich pak následuje celá šňura zároveň.

Pokud je člověk i tak odmítne, bude muset bojovat a zápasit o udržení stávajícího stavu. Pokud je naopak poslechne a nechá se jimi vést, má šanci dosáhnout velkých, mnohdy sice náročných, ale nakonec pozitivních změn.

Věci jsou jako ruční brzda

S věcmi je to jako u brzd v automobilu. Ti z Vás, kteří se někdy rozjeli se zataženou ručkou, si určitě hravě vybavíte, jak ztěžka se vůz rozjížděl. Množství věcí nad určitou úroveň působí na člověka a jeho rozhodování a myšlení stejně, jako zoubky na ruční brzdě automobilu. Každý soubor nových věcí, je jako přitažení páky ruční brzy o další zoubek.

Stačí si představit, kolik času jste strávili tím, než jste na to či ono vydělali. Na nový mobil, televizi, kabelku, auto, dům atp. Když už jste věnovali tolik času, abyste danou věc získali, tak další nemalé prostředky spolkne jejich provoz, údržba a vlastní používání.

Na to všechno člověk musí někde vydělat, aby pak se svou drahou věcí mohl trávit svůj ještě drahocennější životní čas. Stačí ale povolit jeden zoubek a brzdné tření okamžitě zeslabí.

Tip: O penězích jako formě životního času jsem psal (zde).

Míň věcí míň brzdí

Může se stát, že přijde impuls třeba ke změně práce, která bude zajímavější, budete v ní moct růst či vám vydělá víc peněz. Bude ale zároveň mimo možnost denního dojíždění, tak se mnozí lidé budou jen těžko loučit se svými těžko nabytými věcmi a zažitým rytmem života.

Natož pak, když je člověk hrdým majitelem nemovitosti. Už podle názvu jste pak nehnutelní a nemobilní. To platí obzvlášť v situaci, kdy se roky dřete na splacení hypotéky. Hypotéka přitom zdaleka není jen peněžní závazek, ale také emoční a časový. S takovou těžko vydřen vydřenou nemovitostí uhrazenou životním časem a emocemi se pak člověk jen těžko jen tak rozloučí a půjde dál.

I kdyby ano, tak už jen představa, kolik věcí se při takovém stěhování musí uvést do pohybu, mnohým lidem až nahání hrůzu. A to mnohdy zcela oprávněně. Věci člověka zkrátka tíží. Jejich získávání, přemýšlení o nich a manipulace s nimi bere čas, emoce, prostor a peníze.



Očistné příležitosti

Svět se mění a s jeho změnami přicházejí i očistné příležitosti. Jednou z nich může být stěhování, dalšími pak dělení majetků, cestování či cílená očista. To jsou jen některé situace, ve kterých má člověk příležitost a vlastně i musí začít optimalizovat držby svých předmětů a věcí. Je proto však třeba se přestat zuby nehty bránit a vzdorovat přirozeným změnám vývoje. Minulost a to, co již není aktuální, zkrátka musí jít.

Takové stěhování představuje ideální příležitost, jak oddělit potřebné od zbytného a věnovat energii jen tomu nutnému. Komu by se také chtělo tahat a stěhovat úplně všechno, včetně toho co nepotřebuje?

Logicky tak každé stěhování a změna místa působení znamená potřebu omezit množství držených věcí. Vlastní lenost nebo lépe řečeno lidská schopnost šetřit energii tam, kde ji netřeba vydávat, pak umožní vyčistit vlastní prostředí od zbytného materiálna.

Lenost jako síla pokroku

Významnou roli hraje i lenost a to jak na straně zanášení myšlení i prostoru nepořádkem, tak na straně očisty. Myslím, že lenost je nesprávně považována pouze za zavržení hodnou vlastnost. Existují přinejmenším dva druhy lenosti, z čehož jeden pozitivní a jeden negativní. Negativní je podle mě spíš formou zahálky, kdy člověk ani nepřemýšlí, ani se o nic nesnaží a aktivitě se vyhýbá. Je to ta lenost, která brání změnám.

Naopak pozitivní lenost je jednou ze schopností, která člověka dovede vybudit k aktivitě a přivede ho k nanejvýš tvořivým myšlenkám. Donutí ho se zabývat pouze tím, na čem opravdu záleží. Rozlišujícím prvkem by pak mohla být právě ona snaha, která rozlišuje zahálku od tvořivé a užitečné pozitivní lenosti.



Lidská potřeba si zjednodušit život vedla k nepřebernému množství vynálezů od ovladače, přes eskalátor, kalkulátor až po automobil a mnohé další. Pozitivní lidská lenost a potřeba si zjednodušit život táhne inovace vpřed.

Každé zjednodušení přitom umožňuje člověku věnovat čas důležitějším činnostem. Uvolněný čas by však měl být věnován vlastnímu myšlení, osobnímu rozvoji, tvorbě a v dnešní uspěchané době také odpočinku, rodině, pohodě a zdraví či pohybu.

Lepší být změnou než se změnám přizpůsobovat

Změny nastanou, ať chceme nebo ne. Připadá mi, že lidé mají občas tendenci impulzy a výzvy světa ke změnám ignorovat a dělat všechno proto, aby si jich nemuseli všimnout a už vůbec se jim nemuseli přizpůsobit. Změny přitom znamenají vývoj. A vývoj znamená opouštět staré. Zejména ve vztahu k myšlenkám a věcem.

Při životě s málem věcí se člověk může naučit přijímat nejistotu jako dar. Nikdo neví, co přijde. Osobně jsem si však vyzkoušel, že lepší, než se změnou nechat zaskočit, je být na ni připraven. Přináší totiž nové podněty, inspiraci a nápady. Každá změna a mnohdy i překotný zvrat událostí mě doposud posunuly vpřed.

Není přitom třeba vidět do chodu událostí vlastního života. Pochopit, analyzovat a hodnotit je totiž můžeme až ve chvíli, kdy jimi projdeme. Jejich cílem pak je se poučit a neopakovat chyby. Kdo je však připraven a otevřen změnám, může je aktivně přijímat hned když přijdou a přizpůsobit se hned na začátku. Myslím, že to funguje trochu jako u surferů, kteří čekají na svou vlnu. Vezou se, dokud je. Pak je třeba si odpočinout a počkat na další.

Představa na závěr

Představte si nyní, jak by podobné rozhodování o nové práci vypadalo ve chvíli, kdy máte jeden či dva kufry nebo několik málo krabic osobních věcí. Byt a téměř všechno v něm je pronajaté. Během relativně krátké doby můžete dát výpověď v práci i v bytě a vydat se kam jen se Vám zachce.

Je až pozoruhodné, jak to v takovém případě jde snadno a mnohdy i rychle. Přijde impulz, člověk se zařídí, připraví a pozitivní změna může nastat.