Nocleh v klášteře a vzkaz spolupoutníka Ondřeje

Klášter Holzen je výborným místem pro odpočinek poutníků.
Klášter Holzen

Opodál po překročení řeky Dunaje mě překvapilo setkání se starším pánem. Když ke mně výbornou angličtinou promluvil, dozvěděl jsem se, že se narodil v Čechách v roce 1944. Odsunut s rodinou v roce 1946. Na můj dotaz zda umí česky, odpověděl: „bramborová polévka. To jsou jediná slova, jež mě naučila moje matka.“ Setkáním byl tak potěšen, že mi na cestu věnoval několik bio tyčinek. Navíc mi nabídl i výpomoc peněžní, jíž jsem ovšem odmítl.

Lidé rádi pomáhají

Odpoledne mi začala docházet voda a tak jsem se zeptal na doplnění. Paní mě však navíc pozvala na čaj a bábovku. Postupně se přišla podívat celá rodina, aby si poslechli příběhy z cesty a dozvěděli se kdo to vlastně přišel. Nejlepší byla babička, jež mi přála mnoho dobrého na cestu (samozřejmě tlumočené mladšími). Nakonec jsem návštěvou strávil asi hodinu a navíc se dozvěděl, že v onom klášteře, kam mířím, mají i speciální ubytování pro poutníky.

Přepych v klášteře

Později jsem tak dorazil ke klášteru Holzen. Oproti očekáváním to není žádná nudná díra, ale přepychový hotel, který vede dominikánský řád. Na recepci jsem obdržel razítko do Credencialu a také značnou slevu na samostatný pokoj v parádním domku pro poutníky. Ten jsem měl vzhledem k absenci dalších poutníků celý jen pro sebe. Nejvíc jsem byl zvědavý na hotelovou snídani, která nezklamala. Projedl jsem se proto skoro celým ránem.

Záhadný vzkaz od spolupoutníka

Vzkaz nalezený v kostele cestou do Santiága
Vzkaz od spolupoutníka

Rozejít jsem se však po velké snídani nemohl. Navíc začalo pršet a tak jsem pokračoval v dešti. Nakonec jsem dorazil ke kostelu Biberbach, kde proběhl slavný varhanový souboj mezi místním chlapcem a mladým W. A. Mozartem. Při prohlídce mi padla do oka památeční poutní kniha. Již dřív jsem se poctivě zapisoval a přidával k tomu i adresu svého blogu. K mému překvapení však tato kniha skrývala vzkaz pro mě.

Musím říct, že to bylo velké povzbuzení. Samotné vědomí, že putovní útrapy neprožívám sám, mi dodalo sílu pokračovat. Ještě týž den jsem tak proti očekávání dorazil do Augsburgu.

Rád bych tímto Ondrovi poděkoval. Dodávám však závažnou kritiku, že neuvádí ke vzkazům datum. Jestli čte mé příspěvky, rád bych ho tímto požádal, aby vzkazoval i nadále. Vše je možné a třeba se cestou opravdu někde setkáme. Kdyby ne, tak poslat vzkaz lze i online přes tento web.