Vývoj člověka nestojí na místě ani uvnitř ani vně. Změny se dějí a je snazší být připraven se změnit, než být změnou stržen. Cílem osobního vývoje je stabilní střed sebe sama. Končí jedna životní etapa a začíná nová.
Uvědomil jsem si, že cílem mých cest je změna. Změna sebe sama, mého vnitřního prostředí včetně myšlení a prožívání. Nové prostředí totiž vždy znamená nové výzvy i určitý střet se svým zastaralým způsobem myšlení či postoji.
Možnost dostávat se do nových situací je právě tím prvkem, který jedince posouvá dál. Každá situace, člověk, nápad či myšlenka mě tak staví do situace, ve které se musím něco naučit. Tyto situace vyžadují zejména pochopení, přehodnocení a nakonec vnitřní vyrovnání.
Nutí tak člověka si uvědomovat své slabiny i přednosti a rozvíjet oboje v zájmu nalezení jakéhosi středu – zenu – neboli místa, ve kterém člověk pouze je a nic ho nemůže vyvést z rovnováhy.
Ani okolní prostředí nestojí na místě
Pokud člověk aktivně nehledá změnu sám, tak si změna najde jeho. Vývoj okolního prostředí totiž také nestojí na místě. Je sice možné snažit se zuby nehty držet zaběhlého a známého prostředí, které mnohdy vylučuje nové impulzy, ale přijde mi, že čím dál to tak jde, tím větší jsou emoční či jiné energetické nároky na udržení takového stavu.
Některé situace či způsoby myšlení jsou již nejen zastaralé ale také neúnosné. Raději proto podstupuji vlastní změnu dobrovolně, z vlastních impulzů a co nejdřív, než se k nim pak nechat dohnat od měnícího se okolního prostředí.
Je nakonec celkem příjemné nechat se unášet proudem změn a náhod. Každá změna je totiž přirozenou příležitostí i výzvou a nikdy není tak velká, aby jí člověk nemohl zvládnout. A Když je pak náhodou se silami v koncích, vždy se objeví záchranné lano. To je již vyzkoušené.
Tip: Jak se zbavit strachu a začít cestovat (čtěte více zde).
Systém trvalé proměny
Změny se dějí a budou dít. A jedinou smysluplnou reakcí je naučit se jim co nejrychleji přizpůsobit. Je to jakýsi princip trvalé proměny, která se odehrává neustále.
Velkou výhodou tohoto principu je, že jakmile si člověk připustí, že k něčemu takovému dochází, i když to třeba ještě není vidět, tak je na nejlepší cestě se zastavit a zamyslet. Ptát se přitom sám sebe co dělám špatně nebo jinak, než bych chtěl a obvykle potom celkem rychle najít příčinu a napravit své myšlení a chování.
S tímto přístupem je pak možné se nejen rychle rozhodnout a adaptovat, ale také změny otevřeně očekávat, nenechat se jimi zaskočit a těšit se, co nového přinesou.
Přístup ke změnám je na nás
Nakonec je však vždy jen na každém z nás, jak se vůči nové situaci zachováme. Zda to bude nepřítel, který nás chce připravit o původní stav, který již ani nemusí být při stejných myšlenkách a rutinách udržitelný, nebo se prostě rozhodneme dělat věci jinak, lépe a radostněji. Inu je lepší se změnit, než být změněn.
Konec životní etapy
Nyní mi končí jedna životní etapa. Vím již nějakou chvíli, že končí a přichází velká změna. Proto se připravuji na tu novou.
Dostal jsem přitom šanci vyrazit do Chile (více jsem psal zde), abych se mohl mnoho nového naučit. Proto minimalizuji brzdy ve formě nepotřebných věcí (více jsem psal zde) a těším se na to nové, co mě čeká. Těžko říct, co budoucnost přinese, ale vím jistě, že bude stát za to.
Mohlo by Vás zajímat:
O vnímání času rozdílnými způsoby jsem psal v článku V zajetí času (zde)
Jak cestovat dlouhodobě a s minimem náklady? (více zde)
