Postup očisty zanesených prostor. Jak se zbavovat věcí, třídit potřebné od zbytného a rozpoznat hodnotu věcí? Tip jak pracovat s pocity minulosti ve věcech a neutralizovat je.
Současná doba přímo vybízí k uvolnění materiálních zátěží z minulosti. Vždy, když nějaká vývojová etapa končí (psal jsem zde) je potřeba pořádně uklidit. Očista prostoru kolem sebe totiž vede také k očistě vnitřní. Vnitřní a vnější úklid tak spolu mnohdy jdou ruku v ruce (o minimalismu věcí a vnitřní očistě jsem psal zde).
V mnoha domácnostech a zejména pak starých domech se za poslední roky i delší období nashromáždilo ohromné množství nepoužívaných či zbytných věcí.
Ty pak často držíme ze sentimentu, aniž by nám reálně něco přinášely. A pokud nám nic nepřinášejí, pak nám obvykle spíš něco berou. Jejich držbou se připravujeme o místo kde leží, peníze v nich uložené i čas když na ně musíme myslet či je uklízet.
Do toho spadají i mnohé dekorativní předměty, dary či pozůstatky z naší osobní i rodinné minulosti, které zůstávají zašťouchané kdesi v šuplících, poličkách a temných koutech. V lepším případě o ně přímo nezakopáváme, v horším se nakupily natolik, že nám začaly omezovat pohyb v prostoru.
Kouty jako ukazatel stavu
Nepotřebné věci v rámci úklidu občas přeskupíme a mnohdy přitom skončí právě ve volných skříňkách nebo v koutech, kde majitelům přímo nezavázejí. Pokud se nám pak věci hromadily delší dobu jako to třeba bývá ve starých domech, představují pak taková zákoutí nejnáročnější část hloubkové materiální očisty.
Právě v rozích a koutech se totiž hromadí nejen věci, ale také negativní energie s nimi spojené (více o principu ukládání energie s věcmi jsem psal zde). Bývá to také ta část prostor, do které je potřeba se s očistou dostat, co nejdřív.
První krok – první kout
Po několika zkušenostech s hloubkovým úklidem a očistou prostor jsem si vytvořil určitý postup, který opakovaně používám v jednotlivých místnostech. Nejprve se tak snažím uvolnit přístupovou cestu a pak se co nejdřív dostat k vyklizení alespoň jednoho rohu místnosti.
Pokud se člověku podaří uklidit alespoň jeden roh, tak pohled na ty ostatní ucpané rohy i radost z prvního dosaženého úspěchu ho pak nutí pokračovat dál a opřít se i do těch zbývajících koutů. Jakmile se vyklidí rohy, zbytek prostoru už lze otevřít a vyklidit výrazně snadněji.
Třídění věcí na potřebné a zbytné
Jakmile se věci „vytrhnou“ ze svého věkem prověřeného místa, nastává otázka, co s nimi dál. Je potřeba je začít třídit a nemilosrdně se zbavit těch, které už k ničemu nejsou a ani nemáme představu, k čemu bychom je využili.
Pravidlo třídění spočívá ve frekvenci použití. Věc, kterou člověk nepoužil alespoň dva roky a ani nemá vyhlídku na její brzké použití, by měla jít pryč. Pochopitelně je přitom třeba rozlišovat věci podle skutečné hodnoty.
Tato pravidla sice neplatí univerzálně pro každou situaci, ale poskytují alespoň vodítka jak v takových případech postupovat, aby se člověk hnul z místa. Je také vhodné postup odlišně v případě starého oblečení a jinak například s dílenskou technikou.
Při posouzení věci, zda pro nás samotné má nějakou hodnotu lze postupovat podle tří základních měřítek hodnoty věcí, která jsou: užitná, estetická nebo historická.
Hodnota užitná
Užitek spočívá jednoduše v tom, zda věc lze stále použít k původnímu nebo novému účelu. Tedy zda může nějakým způsobem nadále fungovat a zda jí lze použít.
Dnes již existují i jiné možnosti, jak využívat věci, aniž bychom je museli vlastnit. Třeba u zahradní a dílenské techniky je pak při občasném využití snazší si je krátkodobě pronajmout. Doma nám pak nezabírají místo, nemusíme se starat o údržbu a opravy a nemusíme v nich mít zbytečně ukotvené peníze – tedy svůj životní čas (psal jsem zde).
Hodnota estetická
Estetická hodnota je už náročnější kritérium s velmi individuálním charakterem. Jde v podstatě o to, zda se nám věc líbí a pohled či jiný vjem z jejího držení nám dělá radost.
Pokud ano, pak zřejmě má smysl danou věc zachovat. Je však třeba rozlišit skutečnou radost z estetické hodnoty od pouhého zvyku, že onu věc máme.
Hodnota historická
Asi nejnáročnější kritérium k posouzení je pak historická hodnota věcí. Zda věc použijeme či se nám líbí se můžeme rozhodnout poměrně rychle. Osobně jsem pak vyzkoušel, že v poznávání skutečné historické hodnoty či reálné prodejní ceny věcí lidé nejčastěji chybují.
Často se tak pod cenou zbavují skutečně hodnotných věcí a naopak se za každou cenu drží nejrůznějšího bezcenného harampádí.
Rozpoznání hodnoty
Je nelehké najít univerzální odpověď na tuto otázku, ale určitým vodítkem nám může být internetový průzkum. Lze se přitom podívat po internetových bazarech a vcelku rychle si u mnohých věcí udělat obrázek ohledně aktuálních prodejních cen.
To může alespoň naznačit, zda věc má nějakou reálnou cenu a pak podle stavu, verze, tvaru, barvy, příběhu nebo dokumentů zkusit odhadnout cenu té konkrétní naší věci. Bez zevrubnějšího zkoumání a doptávání oboru znalých jedinců to pak často nejde. Odměnou nám ale může být poznání skutečné hodnoty a dobrý pocit, že víme na čem jsme. Často pak budete sami překvapeni, co cenu mít může a co naopak ne.
Samostatnou kategorií pak zůstávají umělecké předměty a to zejména v souvislosti s historickou hodnotou. Na to je pak nejlepší kromě vlastního průzkumu se ptát odborníků, kteří se v dané oblasti pohybují. Hledat a ptát se. A pokud si člověk není jistý, nebát se ptát více odborníků. Víc hlav, víc ví a snáze si pak lze utvořit názor z různých úhlů pohledu.
Třídění, prodej, darování a vyhazov
U každé z uvedených kategorií hodnoty se lze ještě zeptat, zda má daná věc tuto hodnotu pro nás a v dohledné době jí opravdu využijeme nebo může mít hodnotu spíš pro někoho jiného. Je přeci škoda držet věci, které jen zastarávají a jejich hodnota tím klesá nebo nás jejich údržba stojí dodatečný čas a energii.
Pokud daná věc nesplňuje ani jednu z uvedených podmínek hodnoty nebo pro nás již ztratila význam, je na místě věc poslat do druhého kola.
Zbavovat se věcí pak nutně neznamená vyhození do popelnice. Může to také znamenat pro ni najít jiný způsob použití nebo ji prodat nebo darovat a až na posledním místě ji případně vyhodit.
Dekorační balast
Mnoho lidí, včetně donedávna mě samotného, pak také drží velké množství naprosto zbytečných, údajně dekorativních předmětů typu miniaturních figurek, košíčků, zvířátek, reklamních předmětů apod. Stačí se podívat do svých vitrínek a šuplíků na poklady, které jsme kdysi třeba obdrželi darem a je nám proto líto je vyhodit.
Takovýto balast pak obvykle nemá žádnou užitnou, estetickou ani historickou hodnotu. Slouží jen k zabírání místa, lapání prachu a bývá dost často úplně k ničemu. Je pak na zvážení jak silné citové pouto nebo vzpomínku k takovým předmětům držíme a zda se touto minulostí necháme ovlivňovat i dnes.
Doporučuji je darovat. Člověk přitom nemá pocit, že je jen tak zbůhdarma zahodil. Je až pozoruhodné, jak se člověku po zbavení se takovýchto předmětů uleví.
Pocity minulosti
Mnoho lidí pak právě drží věci jen pro citové pouto nebo vzpomínku. Jsou to často právě emoce, které nás drží v minulosti, brání nám osvobodit se od nepotřebných věcí s touto minulostí spojených a jít dál.
Člověk totiž s každou věcí odhazuje také řetěz s koulí na noze, který mu brání volně se pohybovat a svobodně dýchat. I mnoho malých kouliček na noze vydá za vekou zátěž.
S každou odloženou zbytnou věcí, která nám nic nepřináší se tak vlastně osvobozujeme od vězení věcí, zbavujeme se v nich uložených pocitů a z minulosti se posouváme vpřed, do přítomnosti, ve které můžeme změnit i svou budoucnost.
Svíčka pro neutralizaci usazených negací
Závěrem lze doplnit, že rozhýbání věcí uvolní ze čištěných prostorů a koutů také usazené energie. Na jejich vyrušení lze v dotčeném prostoru nebo koutě s největší opatrností a pod dohledem vypálit svíčku, která tyto energie neutralizuje. Spolehlivě fungují svíčky ze včelího vosku. Sami je k tomu využíváme a nejen k tomuto účelu vyrábíme (čtěte více zde).
Je třeba podotknout, že hloubková očista je dlouhodobý proces a každý úspěch se počítá. Každá věc, která člověka přestane tížit, mu dodá další energii pokračovat.
