Jak nepodléhat svodům snadných řešení, překonávat překážky, hledat netradiční cesty, používat inspiraci a instinkt, neunáhlit se a vytrvat až do zdárného konce.
Podtitul tohoto článku by mohl znít: Jít nevyšlapanou cestou. Nevyšlapané jsou zároveň i situace, které nyní jako nezávislý autor řeším. Ukazuje se, že vyřešit téma online distribuce vlastního díla, v mém případě je to videobeseda o pouti do Santiaga de Compostela (více zde), přes vlastní blog vyžaduje překonání řady překážek a bariér.
Být samotvůrce a samodistributor online obsahu na volné noze je zřejmě vcelku nová disciplína v digitálním světě i lidském konání a tento obor jako celek teprve sám sebe hledá.
Každá velká cesta nebo úkol je však ze své podstaty založená na překonávání překážek. To vyžaduje výdrž, zdokonalování se, hledání neotřelých nápadů či postupů, jejich zavádění do praxe a nacházení kreativních řešení.
Výzvy
Během procesu nastavování distribučního kanálu na svém blogu, přes který plánuji sdílet video besedu z pouti do španělského města Santiago de Compostela (čtěte více zde) se odhalují nenadálé výzvy a překážky, které je třeba vyřešit.
Můj úkol se nyní rozvětvil na několik dílčích cílů, které je potřeba postupně objasnit a vyřešit. Výzvy začínají od samotného umístění besedy na blog, přes sehnání a nastavení solidního online přehrávače videí a pokračují přes zabezpečení, online nákupní proces, platební bránu, samotnou distribuci díla či licence a právní otázky.
Možnosti a inspirace
Podařilo se mi sice dohledat nemnoho příkladů, kteří podobné výzvy již řešili, přesto mají použitá řešení z těchto příkladů určité nedostatky, kterým bych se rád vyhnul.
K dispozici jsou dokonce i před připravená řešení, která mé současné otázky řeší. Jak už to ale bývá, když někdo vyřeší problém za Vás, tak si za to také nechá pěkně zaplatit.
Takže nakonec je možná snazší a z dlouhodobého pohledu výhodnější se vrátit ke starému dobrému hledání vlastních neotřelých cest.
Snadné nebývá levné
V tomto ohledu existuje mnoho řešení, která se člověku přímo podsouvají jako jednoduché, rychlé a úhledné. Mnohé z nich jsou však spíš pastí pro neznalé a nepřipravené, kteří si nedají dobrý pozor, kam šlápnou.
Stačí jeden krok stranou ke snadnému řešení a člověk je znenadání někde, odkud se už jen složitě dostává a přitom platí a platí. Řešit takové nesnadné úkoly je tak jako kličkovat mezi pastmi na medvědy.
Jak hledat řešení
Otázek, které je potřeba zodpovědět cestou k cíli je mnoho a řešení najít teprve poté. Základní pravidlo přitom zní, neztratit se v rozsáhlém procesu dění. Člověk zkrátka musí svůj velký úkol uchopit z jednoho konce, sepsat si pro každý velký cíl jednotlivé menší cíle (psal jsem zde), k nim sepsat jednotlivé dílčí kroky a postupně třídit a vybírat z možných variant to řešení, které by cíle naplnilo nejlépe.
Ale kde začít takové řešení hledat. Odpověď lze najít hned tam kde vzniká potřeba a to ve stanovení cíle. Člověk si musí položit otázku, jak chce svého cíle dosáhnout. Základním předpokladem k úspěšnému vyřešení je nepřestat si pokládat otázky.
V mém případě jak chci svého cíle dosáhnout? Rychle, draze a ve stresu nebo pomalu, v klidu a dlouhodobě výhodněji? Je potřeba si neustále pokládat další otázky, ze kterých se vytříbí konečný směr.
Podmínkou úspěchu však zůstává nejenom začít, ale hlavně vytrvat až do zdárného konce.
Uspěchanost vede k chybám
Ačkoli cest, které vedou k cíle je mnoho, tak správná bývá nakonec jen jedna. A člověk by se neměl ukvapit s nalezením vhodného řešení.
Sám jsem si několikrát ověřil, že uspěchanost vede k chybám, které jsou drahé a stojí čas. Ta nejlepší rozhodnutí totiž potřebují uzrát a mnohdy na sebe nechají i dlouho čekat.
Intuice a instinkt
Zde do procesu vstupuje intuice a instinkt, který člověku pomůže vyhledat a najít pro něj nejvhodnější řešení a také cestu, po které se do budoucna bude moct vydat. Je přitom občas třeba zavřít oči, zvolit směr podle nejlepšího pocitu a vykročit do neznáma.
Řešením přitom často není ani samotné nalezení cesty, jako spíš naučení se ony cesty hledat. Hledat alternativy, nacházet je, nebát se jich a uplatňovat je v praxi. I zde tak může platit staré dobré rčení, že: „cesta je cíl“.
Jít tam, kam se ještě „nikdo“ nevydal
A jako vždycky, když člověk dělá něco nového a jde po cestách, které zatím nikdo nebo jen velmi málo lidí před ním vyšlapalo, tak musí nalézat odpovědi na nezodpovězené otázky a řešit dosud neřešené výzvy a překážky.
A do toho všeho se ještě mísí vlastní „vnitřní“ neochota se takovými otázkami, které zdržují tvůrčí práci, zabývat. Je to možná také o překonávání vlastních vnitřních překážek, které člověku občas brání vyřešit velký úkol.
Nesystémová řešení
Je přitom nutné občas sáhnout po řešeních, která neodpovídají většinovému názoru nebo všeobecně přijímané tezi o možném a nemožném. I Svatojakubská pouť z České republiky do Santiaga de Compsotela (psal jsem zde), se zprvu zdála nemožná nebo neproveditelná. A to až do doby, než se ukázalo, že to jde.
A koneckonců o tom řešení velkých úkolů je. Najít neprozkoumanou cestu, vydat se po ní a dojít až tam, kam to jde.
Určitým pomocníkem na této cestě digitální transformace (o změně myšlení doby průmyslové na digitální čtěte více zde) mohou být open-source platformy (psal jsem dříve zde), které mohou pomoci vyřešit problém a přitom nikomu neubude a všichni získají.
Otevírání nových cest
Nakonec jsem také dospěl k závěru, že tvoření nespočívá jen ve vymýšlení, vynalézání, vytváření či samotné tvorbě něčeho konkrétního. Tvořením je také hledání nových a neotřelých cest a způsobů, jak dosáhnout cíle.
A jak už to bývá, ty nejlepší cesty k cíli bývají také nejnáročnější, ale o co jsou náročnější o to bývá jejich výsledkem větší „odměna“. Vynaložené úsilí tak nakonec vyváží výsledek.
Jsem sám zvědav, jak se mi podaří své současné překážky zdolat.
Takže se i nadále budete moct těšit na zajímavá témata. Rozhodně se proto zapiště k odběru novinek do formuláře níže, aby Vám nic neuniklo nebo podpořte provoz tohoto blogu příspěvkem (více zde).
Přihlásit k odběru novinek:
