Americký sen po česku. Princip fungování inflace a deflace. Život na dluh. Blíží se bankrot Spojených států. Vyjádření Thomase Jeffersona, otce zakladatele Spojených států. Poznáním a pochopením k nápravě.
Ano, žijeme si tu ten krásný americký sen po Česku. Existuje však důvod, proč se americkému snu říká sen. Je totiž pro naprostou většinu populace nedosažitelný (psal jsem zde).
Každý si sice může vzít hypotéku a ze svých tvrdě vydřených a tvrdě zdaněných peněz splácet úroky. Má to však nejeden háček. Ekonomika je čím dál tím více řízený mechanismus, který jde na ruku jen některým. Funguje zde jednak princip přesouvání peněz od těch kteří si půjčují k těm, kteří půjčují.
K tomu probíhá řízený systém inflace a deflace, který je vyvoláván manipulací s úrokovými sazbami a dalšími nástroji na ovlivnění ekonomiky centrálními bankami. Tento systém je teprve tím pravým katalyzátorem, který způsobuje ohromné přeskupování majetků. Už nyní probíhá deflace v padajících cenách nemovitostí (čtěte více zde).
Tento princip je hojně využíván těmi, kteří tahají za nitky zejména v Americe. Odtud je však skrze jejich měnový systém exportován do mnoha částí světa. Jako třeba k nám.
Amerikanizace české společnosti
V čem se v posledních letech podobáme oné slavné Americe a jak si žijeme americký sen po česku? Třeba tím, že si tu stavíme krásná americká satelitní městečka. Samozřejmě na úvěr. Žijeme na si na vysoké noze na dluh jakoby snad ani dobré časy nikdy neměly neskončit. Platíme zahraničním bankám, které od nás spokojeně vyvádí ohromné dividendy (psal jsem zde). Nejdřív přes ně platíme do Evropy a pak skrze Evropskou unii často právě do Ameriky. Paráda.
Tip na další čtení: Placení životním časem (čtěte zde). O tom, že peníze jsou jen forma času, který strávíme s jejich vyděláváním.
Navrch nějaké ty předražené stíhačky a další militantní nesmysly. Samozřejmě zásadně od páníčků našich politiků z Emeriky.
Do toho máme toho pro-amerického prezidenta se dvěma křestními jmény bez příjmení, který pro své páníčky jako správný voják udělá cokoli mu nařídí. Je to přece pojistka demokracie. Té správné emerické.
A zbytek naší slavné politické reprezentace? Jakmile někde vidí zadek, do kterého se dá strčit hlava, už v předklonu běží vstříc hnědým zítřkům. Čest výjimkám, které se také občas objeví.
Ještě nám chybí, abychom se pomalu stali 51. americkým státem. Nejlépe s celou Evropou. Takový ten zapadákov jako Aljaška, co se dá koupit za pár šupů nekrytých dolarů.
Americký sen: Blížící se bankrot Spojených států
Amerika však již není tou mocnou zemí postavenou na demokracii, principech svobody, odvahy, pracovitosti, nápaditosti a všech těch na odiv dávaných ctností, na kterých byla z části určitě kdysi postavena. Amerika totiž už nyní docela dlouho krachuje. Je to jedna z nejzadluženějších zemí světa (psal jsem zde). Trochu jako Srí Lanka, Pákistán, Egypt, Řecko a podobně.
K polovině letošního roku musela Amerika zrušit strop pro zadlužování federální vlády (více zde). Strop, který si sami stanovili jako nepřekročitelnou hranici museli zase pěkně zrušit a překročit, jelikož by jinak přišla platební neschopnost. Takhle byla insolvence a bankrot odloženy. Ale přijde. A všichni se toho dožijeme.
Amerika a její finanční systém také pravidelně způsobuje světu těžké finanční krize. To samé si s naší amerikanizací užijeme také. Tedy asi ne v situaci vyvolávače krizí, ale takovou jednu pořádnou finanční krizi si s tou slavnou emerikou dáme také (proč vznikne jsem psal zde).
Sice nemusíme. Ale dáme. Přece v tom ty amíky nenecháme samotné. Chudáky. Od toho tu máme přece prezidenta a vládu, kteří tu nebohou zemičku podpoří za všech okolností. Co se ale dá dělat, pojďme dále…
Thomas Jefferson, otec zakladatel Spojených států
Thomas Jefferson, jeden otců zakladatelů Spojených států Amerických, autor ústavy, několikanásobný prezident země kdysi řekl:
„Věřím, že bankovní instituce jsou pro naše svobody nebezpečnější, než celé armády. Pokud americký lid někdy dopustí, aby soukromé banky kontrolovaly vydávání jejich měny, pak nejprve inflací, poté deflací, tak další soukromé banky a korporace, které kolem nich vyrostou, připraví lidi o všechen majetek, dokud se jejich děti nevzbudí bez domova na kontinentu, který jejich otcové dobyli.“
A také doplnil, že „Vydávání měny by mělo být odňato bankám a navráceno lidem, kterým právoplatně patří.“ Zdroj: Forbes.com
A ano, americká centrální banka zvaná FED neboli Federální rezervní systém je čistě soukromou bankou. Má své akcionáře a vyplácí jim dividendy. To vše lze dohledat i na jejich webu. Ovšem bez možnosti dohledat kdo těmi akcionáři jsou.
Vliv na Českou republiku
Nás ale přece nějaká Amerika nemusí zajímat. Nebo by měla? Jak již bylo uvedeno výše, americký měnový systém má dlouhá chapadla. Je napojený v Evropě, stejně jako na mnoha dalších místech na světě.
Až se Amerika znovu otřese, tentokrát pod náporem vlastního dluhu, naše malá otevřená ekonomika se otřese také. Stejně jako v podstatě celý zbytek světa. Těžko nyní říct, jak velký otřes to bude.
Jedno je ale jisté, čím víc dluhů, tím větší otřesy. Inflace, jak říkal Thomas Jefferson, už tu byla a nyní pomalu polevuje. Deflace už také otevírá dvířka (psal jsem zde). A ti tahači nitek za oceánem, ke kterým peníze putují, už si brousí zuby na levné nákupy. Třeba i u nás.
Americký životní styl a hlavně pořádné zadlužení obyvatel, firem a státu je zárukou té správné poslušnosti. Takové jako v třeba v Řecku, které v podstatě prodalo veškerý státní majetek (tedy majetek lidí) zahraničním konglometárům (nejen americkým), aby mohlo splácet své nesplatitelné dluhy. Dluhy, které navíc neubyly, ale stále rostou.
Čím asi tak bude své dluhy splácet náš stát? Nechci ani domýšlet. Ale zvolený směr je jasný a vláda s prezidentem dělají vše co mohou pro své zahraniční páníčky. Ať už ti zrovna sedí kdekoli a říkají si jakkoli.
A že je český státní dluh nízký a problémy s předlužením nehrozí? Pokud nepočítám tempo zadlužování, pak jednoduché zpomalení růstu HDP a zvýšení úrokových sazeb nám dokáže brzy odhalit, jak dokáže být i toto „relativně“ nízké zadlužení velký problém (psal jsem více zde).
No holt se nesmíme nechat porazit ani zastavit a pokračovat dál jak jen to jde. Víme totiž, že: „Ten, kdo vítězí, se nikdy nevzdává“ (motivační obraz s citátem k dostání zde).
Jak funguje finanční systém založení na americkém dolaru
Základem pro pochopení toho co se děje, jsou informace. Abyste pochopili v jaké šlamastyce se nacházíme, doporučím vám tímto jeden pozoruhodný studijní materiál.
Je jím krátké animované video o fungování finančního systému založeném na americkém dolaru. Shlédnout jej můžete v originále i českém překladu v jednom z předchozích článků (více zde).
Dozvíte se, co způsobují a jaké dopady mají uměle vyvolávané krize a vlny inflace a deflace měny. Je v podstatě jedno jaké měny, jelikož monetární politiky většiny zemí napojených na Ameriku, jsou v podstatě totožné. Synchronizované. Vedené stejnou silou.
Nechte se proto inspirovat a poučit. Informace a poznání jsou klíčem k pochopení. A pochopení je zase klíčem k nápravě. A té bude zapotřebí skutečně spoustu. Odkládat problémy lze sice dlouho, ale ne do nekonečna…
Bohatí bohatnou a chudí chudnou
Celý tento systém je postavený na tom, aby přeskupoval peníze. Půjčování na úrok je samo o sobě velmi mocným nástrojem, který odčerpává peníze těch, kteří si půjčují, ve prospěch těch, kteří půjčují. Další princip inflace a deflace včetně nejrůznějších uměle vyvolaných krizí pak těm, kteří již mají dost umožňuje mít ještě víc.
Je to proto, že v době výkyvů cen si ti, kteří již jsou zadlužení obvykle sotva udrží to co mají a kolikrát ani to ne. Ceny jejich aktiv padají a zadlužení roste. Objevují se exekuce a to ceny dále stlačuje dolů.
Ti co mají, pak využívají poklesy k dalším levným nákupům, čímž dále bohatnou. Je to princip, který funguje již dlouho dobu. Možná není ani dobrý ani zlý. Stačí jej znát a pochopit, aby člověk neskončil na špatné straně mince.
Co lze dělat a jak se připravit?
Situace však není bezvýchodná. Poznání je první krok nápravě. Lze si například také nastudovat knihu Nejbohatší muž v Babylóně, která poutavou formou příběhů odhaluje cestu k velkým majetkům (psal jsem zde). Možná bychom se mohli inspirovat jako jednotlivci i jako stát.
Mezi dalšími kroky může dál být třeba podpora národního státu a národní měny (psal jsem zde). Podpora vystoupení z Evropské unie a snahy o řízení státu pomocí referend je cesta k přímé demokracii a vhodný způsob, jak narovnat směřování státu (psal jsem zde).
Je dobré vědět, že: „Kdo chce, toho život vede. Kdo nechce, toho vleče“ (Motivační obraz s citátem k dostání zde).
Pozoruhodná je také myšlenka na cestu mimo systém (psal jsem zde).
Základem je mít plán pro nečekané události. Ten svůj jsem popsal v následujících bodech:
1) Soběstačnost, rezerva a plán k přežití civilizační krize (psal jsem zde)
2) Voda a potraviny: plán, zásoby a soběstačnost k přežití civilizační krize (psal jsem zde)
3) Energie: plán zásoby a soběstačnost k přežití civilizační krize (psal jsem zde)
4) Peníze: dům, pole, zlato a hotovost k přežití civilizační krize (psal jsem zde)
5) Léčiva a ošetření jako doplněk k přežití civilizační krize (psal jsem zde)
— konec článku —
Dál se můžete podívat do e-shopu Motivář.cz a vybrat si z řady designových motivačních obrazů s citátem s podtitulem „denní dávka motivace a dobré nálady“. Případně se domluvit na osobní konzultaci ohledně možností ochrany majetku i přes přicházející ekonomické turbulence (zde) anebo se můžete podívat na Videobesedu o pouti do Santiaga de Compostela (zde) a třeba si přitom i trochu vyčistit hlavu. A nebo si pořídit hezkou voskovou svíčku z rodinné manufaktury (zde).
I nadále se však můžete těšit na další zajímavá témata. Rozhodně se proto zapište k odběru novinek do formuláře níže, aby Vám nic neuniklo nebo podpořte provoz tohoto blogu příspěvkem (více zde).
Přihlásit k odběru novinek:
You must be logged in to post a comment.